Tak co, naučil vás Ital namazat chleba s máslem?

Žasnu, kam dostoupila negramotnost v našich kuchyních – a jak je snadné oslnit úplným nesmyslem. Nejnověji jsme za blbce s populárním Italem v kuchyni.

Kdepak "už staří Římané", ale už děda Homolka věděl...

Když jsem se dozvěděl, jak Ital v kuchyni představil originální, strašně původní a strašně italský recept na volskou oháňku a pak se vytasil s neuvěřitelně objevným způsobem loupání rajčat, málem mě trefil šlak.

To jsme na tom opravdu tak špatně, že si necháme tohle líbit? Z odezvy, jakou podobní osvětoví činitelé mají mezi naším naivním publikem, to vypadá, že české hospodyňky či jejich protějšky asi neumí uvařit ani vejce na tvrdo.

Italům zjevně vděčíme i za teplou vodu

Začněme, než přikročíme k jádru pudla, volskou oháňkou, kterou prý "Římané považují za svoji gastronomickou vlajkovou loď" –  ha, není na ní ani omylem nic extra italského a pokud si to Italové vážně myslí, jsou na tom asi tak, jako bychom my považovali za český vynález rejži. Takhle kecat za bílýho dne!

Jedná se o tradiční recept anglický, a to do skoro puntíku – netvrdím, že to Angličani vymysleli, u některých receptů původ nedohledáte (hovězí na víně, které také kdysi prezentoval Ital (a bylo perfektní!), znám v totožné formě rovněž z Ostrovů a za svoje tradiční mi ho vydával i jeden Belgičan – prostě u dobrých věcí by každý rád byl vynálezce); podobně oháňku dělají ledaskde, ale protože tomu říkají Britové ox tail a nikoli beef tail, bude to u nich asi dost zaběhnutá záležitost (ox neboli vůl je slovo ještě starého saského původu, což poznáte na tvoření množného čísla (oxen, nikoli oxes), zatímco beef se rozmohlo až po vpádu Normanů).

Až mě rozesmálo, jak neuvěřitelně podobný je recept, který prezentoval jako národní chloubu nejitalštější z Italů (televizi naštěstí nemám, takže vycházím bohužel jen z toho článku) a postup tradičně anglický, který jsem tu popsal před časem. A který je lepší: Jednak dělat to na olivovém oleji, to je vůbec ptákovina, protože ten se do toho hodí asi jako griotka do piva; dále maso se v Anglii nejdříve mírně opeče a nechá zatáhnout, až pak se podlevá zvlášť připraveným vývarem -  nedává se do studený vody a v ní nepřivádí k varu, protože tím "z masa do polévky přejde všecka síla", jak praví sto dvacet let stará kuchařka, již mám při ruce. To snad ví každý malý dítě.

Negramotnost

Ale neví. České dámy mladších ročníků nejspíš vážně vzaly feministické dogma, že žena nepatří k plotně, a u plotny asi nikdy nestály a pak si vzájemně píšou neskutečný objevy. Nedávno jsem si početl v sáhodlouhém pojednání o tom, jak udělat vývar (co přijde příště – čaj? Párek v rohlíku?) a jinde zase nějaká novátorka přišla s převratnou myšlenkou špetky muškátového oříšku do bramborový kaše – to jsem našel už v kuchařce Marie Axamítové z roku 1890; nevím, proč se od toho obecně upustilo, mně třeba to moc nechutná, tak třeba proto.

Loupat spařená rajčata, to je taky objev! Abych Italovi nekřivdil, možná to nevydával za nějaký div světa, nicméně v uvedeném článku to zvlášť vypíchli jako "fígl" – jojo, pak znám ještě další fígly: Nebrat na těsto paličku a na maso váleček, ale zkusit to prohodit.

Zpátky k plotně a za babičkou!

Lidi, copak jsme opravdu taková banda blbců, že nás kdekdo musí poučovat o základních věcech? Vaření je přeci parádní zábava, můžete piplat tradiční postupy po babičce, můžete experimentovat, vymejšlet nový věci; a protože se lidská mysl od stvoření světa točí zásadně kolem dvou věcí, jídla a sexu, o čemž biologové sepsali mnohá tlustá pojednání, společný pobyt v kuchyni vám rozsvítí i ty chvíle, kdy zrovna ne to… no :)

Ale zas abych dneska holkám nekřivdil – tuhle mi jedna udělala takovou rajskou, že byla fakt jak z ráje a musím jí vzdát poctu; a i mezi mladými blogerkami najdete třeba perfektní a velice čtivé reportáže Anny Grosmanové, která vzala kuchyň šturmem dokonce v rámci chytře vymyšleného projektu.

Ostatně ta posledlost italskou kuchyní v současné době mi taky moc nevoní. Jsou totiž na světě i zajímavější věci než nudle a rajčata. Daleko raději bych sledoval v kuchyni nějakého Balkánce, protože o jejich kuchyni víme pramálo a tam jsou teprv postupy – originální, zdravý, plný zeleniny a skvělýho masa, a hlavně docela propracovaný, člověk se vyblbne. Takže až bude mít svůj pořad nějaký Mamko Tatić, možná si tu televizi i koupím.

A hlavně nezapomeňte, že máme maminky a babičky, které by obvykle strčily všechny ty televizní objevy do kapsy jako nic. Česká kuchyně, to není jen ten smažák a utopenci, o nichž jsem (a byla to recese, kdyby mi chtěl někdo lát, že tu kážu o kuchyni a zatím píšu takový věci) psal minule; to je to obsáhlé rakousko – uherské dědictví, které využívá postupy a ingredience z celé tehdejší obrovské a multikulti monarchie.

S dědou Homolkou v kuchyni

A bude proto perfektní, když se nejdřív naučíme maminko-babičkovskou svíčkovou (a pořádnej knedlík, namísto tý divný kupovaný pěny, kterou do sebe hážeme), než začneme krájet chobotnici a střílet po sobě peckama z oliv.

Protože rodina je základ státu, jak věděl už děda Homolka; a tam, kde voní z kuchyně tradiční poklady, tam má ta rodina "doma". Nedávno jsem četl článek z pera nějaké další strašně osvícené inovátorky, která popsala nic moc svíčkovou s podivnýma úpravama a vyzvala hospodyňky: "Svíčková – zkuste to jinak!" Tak jo, jestli chcete, aby vaše prabábi vstala z hrobu a chodila vás strašit, nebo jestli toužíte mít na krku rozvod, zkuste to :)

Ale ať už vařit česky, maďarsky, italsky či po francouzsku, hurá na to! Kdyby někdo nabyl dojmu, že mám něco proti tomu Italovu pořadu – nemám, sláva za každej podobnej, však jsou tam zajímavý věci (ale ať tam nekecá, jako s tou oháňkou); kritizuju spíše nás, že jsme dopustili, aby nám bylo potřeba vysvětlovat, jak si postavit vodu na kafe. Tohle si předkové nezaslouží :)

Se Sirem v kuchyni

No a na závěr bonus: Se Sirem v kuchyni. Tedy opravdu nikoli se sýrem; sám Sir James Paul McCartney, Member of the Order of the British Empire, nás naučí taky něco zcela převratného, bramborovou kaši ;) ať vidíte, jak Impérium vrací úder na italskou výzvu; mimochodem: Všimli jste si, že nejpopulárnější a nejuznávanější (nejen televizní) propagátoři kuchyňských zázraků jsou - Britové? ;)