Ještě k Voskovcovi a bolševikům (odpověď nejen panu Pleskačovi)

Článek s tématem Voskovce, Wericha a komunismu, který jsem uveřejnil včera, mi vynesl řadu nesouhlasných reakcí. Na tu zajímavou, věcnou a slušnou z pera blogera Marka Pleskače bych rád zareagoval.

Včera jsem zde vyvěsil úvahu o tom, nakolik lze Voskovce s Werichem chápat jako ty, kteří pomohli bolševikovi prorazit v Československu (odkaz). Vyfasoval jsem z pochopitelných důvodů v diskusi pěknou držkovou, co si to dovoluju, dále několik vcelku rozumných připomínek k tomu, že jsem možná přestřelil, a reakce souhlasné, jejichž počet mě příjemně překvapil.

Bloger Marek Pleskač věnoval polemice obsažný a věcný článek, který si zaslouží pořádnou reakci, již si proto jemu i p.t. čtenářstvu dovoluji předložit nyní.

Jedna ruská věta a tisíc českých

Abychom si lépe rozuměli, musím krátce zmínit, proč jsem vlastně téma otevřel - to je totiž věc, kterou většina kritiků zcela ignorovala. Nemám k dispozici přesný odkaz, nicméně řada čtenářů si vzpomene na článek v časopise Reflex, který operoval s tvrzením, že Voskovec měl v USA problémy kvůli jedné větě v ruštině ve filmu Hej, rup! Kvůli tomu ho prý podezřívali ze sympatií s komunismem.

Považuju to za nehoráznou lež. Napsal jsem proto minulý blog, v němž poukazuji na to, že předválečná tvorba Wericha a Voskovce byla bolševickými myšlenkami prodchnutá, že ke komunismu lnuli a lnuli i k Sovětskému svazu, což jsem ilustroval přepisem jedné forbíny (k jejímuž smyslu níže). Na tom nic nechci měnit, pokud někomu "Hej, rup!" přijde málo bolševické, pak by mě zajímalo, co by mu přišlo bolševické tak akorát.

Mýtus o komunistovi, který to myslel dobře

Marek Pleskač upozorňuje na to, že levicovost v předválečné době měla vzhledem k dějinnému vývoji své opodstatnění, či se alespoň u mnohých dá pochopit. To je pravda. Nechci příliš samozřejmě klást rovnítko mezi "levicový" a "komunistický", pokud jsem tak učinil, moje chyba.

Musím však trvat na tom, že hlástit se ke komunismu (byť v nějaké salónní verzi, což - nemůžu si pomoci - podle mne tvorba WaV představuje), byla chyba a nemravnost už tehdy, ještě před tím, než nám soudruzi po převratu předvedli, jakže si to vlastně celou dobu představovali.

Odmítám totiž názor, který v různých formách z kritických příspěvků zazněl, že komunismus mohl někomu připadat dobrý do doby, než se ho chopili (případně ho dokonce zneužili) ti špatní lidé. Komunismus je a byl špatný sám od základu, a ve třicátých letech už to bylo dávno a krásně vidět. Třídní nenávist je jako zásadní princip zakotvena už v základních dokumentech komunismu a nikdo se ji ani nepokoušel zastřít. Komunismus má také určitý ideový základ, který vychazí z daného pochopení člověka, sociálních vztahů, dějin, práva a spravedlnosti. Toto pojetí stojí v přímém protikladu k přístupu slušného člověka, bylo tomu tak zřetelně už za Republiky.

Bolševici "myšlenku komunismu" po r. 1948 nezkazili, oni ji prostě realizovali. A kdo nebyl lump a nebo pitomec, nebo se prostě nenechal oblbnout vidinou světlého zítřka (což mohl být případ chudého dělníka, nikoli dvou intelektuálů) viděl to už před válkou. Viz překrásný Čapkův esej "Proč nejsem komunistou":

"Poslední slovo komunismu je vládnout a nikoli zachraňovat; jeho velikým heslem je moc a nikoli pomoc. Chudoba, hlad, nezaměstnanost nejsou mu nesnesitelnou bolestí a hanbou, nýbrž rezervou temných sil, kvasící hromadou zuřivosti a odporu. "Tím je vinen společenský řád." Ne, tím jsme vinni všichni, ať stojíme nad lidskou bídou s rukama v kapsách, nebo s praporem revoluce v rukou." - tolik Karel Čapek.

Jistě, chyby děláme všichni, ale pro žádnou chybu neexistuje zcela automatická omluva a většina chyb také něco stojí, někdy jen toho chybujícího, někdy bohužel i daleko širší okruh lidí. A to je přesně případ "chybování" naší skotačivé levicové avantgardy a umělců obecně, lehkomyslně koketujících s komunismem. Wericha a Voskovce z toho nelze vyjmout.

"Jak si vysvětlujete druhou emigraci Jiřího Voskovce v roce 1948?"

- tak se mne ptá pan Pleskač. "Byl přece nastolen komunismus, který podle vás tak dychtivě propagoval..." Ano, přesně tak. A Voskovec i řada dalších mohli vidět, kam to přivedli. Režim náhle sežral řadu "užitečných idiotů", přestali být užiteční nebo se celkově nehodili. Předválečných příznivců komunsimu zařvalo spousta, ovšem na tom není nic, co by mohlo překvapit. A mnozí si nejspíš ani svůj podíl na tom, co nastalo, neuvědomovali.

Když Voskovec mluví o "Prdelákově nad Soudružkou", pak ano - má asi na mysli poměry, které u nás zavedl režim, a nikoli svoji starou vlast obecně, k níž se skutečně hlásil, jak upozorňuje pan Pleskač. Ano, ani já bych nelifroval děti z USA do nesvobodné země. V čem se neshodneme je to, že podle mě ta naše země zprdelákověla a zesoudružkovatěla i díky všelijakým "hejrupákům" a je proto nefér, když jeden z nich tenhle úšklebek cedí mezi zuby.

"Pravda" o forbíně

ještě pár slov k té nešťastné forbíně "Pravda o sovětském Rusku", jejíž přepis jsem zveřejnil a jejíž smysl jsem podle mnohých včetně Martina Pleskače nepochopil. Vysvětlovat vtip je vždycky ošemetné, leč co zbývá - takhle to vidím nejen já:

Werich se vrátil ze Sovětského svazu (kde byl spolu s Juldou Fuldou, Voskovec tam nebyl). Podobné cesty pořádal ledaskdo z levého spektra západní umělecké scény, vždycky se vrátil nadšen, protože na něj soudruzi ušili nějakou potěmkiniádu - podobně dopadly i výlety britských fabiánů. Viděl tam - věřme mu - všecky ty buclatý děti, jak o tom velmi nevtipně žvaní.

Tehdy kolovaly zvěsti o strašné situaci lidí pod bolševickou vládou a o ukrajinském "Holodomoru" - těmto zvěstem se forbína vysmívá a ironizuje je. Že je tam hladomor? Co všude ty vyžrané děti a macaté holky, co tam Werich viděl? Takže hůř, je tam přetvářka a lež, protože ti sověti, aby zastřeli hladomor, všecky vykrmili. TOHLE je smysl té (podle některých strašně vtipné) forbíny, výsměch alarmujícím zprávám. Kdo v tom zcela opačně vidí nějakou zastřenou kritiku a ironii vůči sovětskému Rusku, zcela převrací smysl a navíc uvažuje úplně mimo historické souvislosti.

WaV nejspíš opravdu netušili, jak probíhal "Holodomor", za nějž bolševická vláda, pár let před touhle třeskutě vtipnou forbínou, Ukrajincům zabavila všechno jídlo (včetně třeba rychlokvašek) a pod (mnohokrát naplněnou) hrozbou zastřelení zakázala i jakýkoli výměnný obchod s tím, co by se komu povedlo bez dozoru vypěstovat. Lidem nezbylo nic. Miliony jich pomřely přímo hladem (nejméně 3 miliony), další oběti si vyžádaly následné epidemie nemocí a obrovitou daň si vybraly sebevraždy, ze kterých si dva vtipálci taky dělají srandu, protože v sovětském Rusku se zkrátka nikdo neoběsil přímo před Werichovými zraky. Celkový počet obětí se vyšplhal na 14 milionů. To byla pravda o bolševickém Rusku, kterou už někteří v Evropě znali.

WaV nijak nepodsouvám, že to věděli a že se to pokusili nějak záměrně zatajit - to určitě ne. Ale plnili roli užitečných idiotů a brali se za věc bolševického Ruska s velikým nadšením, to je snad vidět.

Podtrženo sečteno

Voskovec byl sympatizant komunismu, prokazuje to jeho tvorba, a proto není divu, že měl v USA problémy. To bylo gró mého povídání, vyvolaného nesmyslem v Reflexu. Werich a Voskovec, podobně jako jiní, možná naivní či pomýlení umělci, umetali bolševikům chodníček k moci. To byl druhý závěr.

Ano, tohle byla ta "moje" pravda, jak správně zdůrazňuje pan Pleskač. Ale nevycucal jsem si ji z prstu, přivědla mě k tomu ta "jejich" pravda o sovětském Rusku a další tvorba.

Nedávno dokonce proběhl koncert na památku Jiřího Voskovce. Budiž. Mám sice za to, že je řada osobností s pohnutým osudem, které by si takovou pozornost zasloužily víc, ale nikomu do toho kecat nebudu. A Voskovec si skutečně zaslouží pozornost, to nijak nechci zpochybňovat, je to významná osobnost české kultury. Ale když do těch záplav adorace, zazní taky kritický hlas, jistě to neuškodí. Zvlášť když ty oslavné tóny trpí oblíbenou českou vadou, kterou jsem se pokusil popsat v odstavci "mýtus o komunistovi, který to myslel dobře."  

(Ještě k diskusi: Na závěr bych se ohradil proti tvrzení kritiků v diskusi, že na někoho (W a V) kydám špínu. Nevidím kde a čím. Také se nevyhýbám diskusi, nemám na ni čas - když se k tomu pozdě večer dostanu, věnuju raději čas této reakci na konkrétní a věcný blog pana Pleskače, byť s ním nesouhlasím, než abych se vyjadřoval ke každému výkřiku v diskusi. Ačkoli tu čtu vždy rád a za reakce děkuji. Obzvláštní dík patří emigrantům - pamětníkům, kteří mi napsali poučné a povzbudivé e-maily.)