Smrt pohádky (další zářez na pažbě Zdeňka Trošky)

Zastavme ta jatka a zakažme už v Čechách točit pohádky! (O "Čertově nevěstě" a dalších morových ranách).

tak si zatleskáme...

Ano, možná blog věnovaný Troškově "Čertově nevěstě" přichází touto dobou už dost s křížkem po funusu. Ale nevadí. Po funusu totiž skutečně je - do hrobu byla položena další pohádková předloha. Také se dílo objevilo na DVD, je proto povinností čestného člověka varovat před ním ostatní. A koneckonců - nebude řeč jen o Troškovi. Vždyť blbé pohádky dnes točí všichni Češi.

Asi se vám to taky někdy stalo. "To bude kravina," posteskli jste si, když jste se dozvěděli, že nějaký "umělec" hodlá veřejnost opět oblažit novým dílem (a nemusí to být zrovna film). Vždycky se objeví nějaký "spravedlivý", který začne hrozit prstem a volat: "Jak můžeš kritizovat, když jsi to ještě neviděl?" I mně se to stalo, když jsem Troškovo nové dílo posílal do zcela nepohádkového pekla loni (to jsem se věnoval podrobněji obecným aspektům troškádek), ještě než bylo hotovo. Vsadil jsem se proto tenkrát, že Čertovu nevěstu zhlédnu. A jak jsem slíbil, tak jsem i učinil.

Získal jsem řadu poznatků, hlavně ten, že čas je věru relativní dojem. Hodina a půl filmu mi připadala delší než hodiny tři. Posuďte sami: První okamžik, kdy se v "pohádce" skutečně něco stane, přijde na začátku třetí třetiny. Půl hodiny před koncem vezme princeznu čert, což je věc, kterou konečně musí někdo začít řešit. Do té doby se tam neděje nic: Všichni se pitvoří, chichotají, tancují, předvádějí se v kostýmech, vedou dětinské vtípky; král jezdí na koni a královna chodí v šatech po zahradě, což je hlavní a v podstatě jediná náplň prvních dvou třetin filmu.

O poslední troškovině se tvrdí, že předlohou filmu byl "Spravedlivý Bohumil", rozkošně černá a strašidelná hororádka známá od Boženy Němcové. Nevím proč, nemá to s tím skoro nic společného. Je vlastně štěstí, že než nebohou předlohu uložili do hrobu, zřídil ji svým filmařským obuškem náš lidový milicionář k nepoznání a my máme naději, že Spravedlivý Bohumil stále žije, skrývá se v hlubokých hvozdech a až všichni dnešní packalové vymřou, nechá se natočit pořádně.

Je otázka, proč Troška z tak luxusní předlohy, která mohla být napínavá a příjemně strašidelná, udělal upištěnou módní přehlídku. Člověk se nemůže zlobit na herce, ti za to nemůžou. David Suchařípa coby král sice vypadá jako vyřezaný z olšového dřeva, ale co má dělat? Scénář a režisér mu zjevně nedají jinak. Když mu královna Laurinová (ještě že už ne princezna!), která tu "pohádku" chudák v podstatě táhne (a nutno uznat, že nevděčného úkolu se zhostila vcelku se ctí), sdělí, že uzavřela smlouvu s čertem, aby se jim narodilo děvčátko, zatváří se král... No, prostě se tak nějak zatváří. Asi jako kdyby se kousl do jazyka. Celá tahle scéna, která by i pro špatného filmaře znamenala dramatický kapitál, je strhující asi jako výjev od rodinného oběda, když mamka trochu připálila jíšku do omáčky a taťka z toho nemá moc radost, ale nechce prudit.

Ale zmínili jsme čerta. Hohó! Co by to bylo za Troškovu pohádku, aby tam nebyl čert! A co by to bylo za Troškovu pohádku, aby tam nebyl čert úplně za prd! Né, že by byl špatně ztvárněn, to ani omylem, ale je to prostě Troškův čert, který je jenom směšný, pitvorný a "loztomilej". Trapně potom působí scéna, kdy shodí svůj převlek hejska nebo myslivce, aby ostatní vyděsil svou pravou tváří - a promění se v ušišlanýho blba. Troškovi zjevně jeho slavné "malej, ale šikovnej" tak vlezlo na mozek, že teď už budou všichni čerti vypadat takhle, ačkoli to nedává v kontextu žádný smysl; i kdyby pan režisér točil scénu, v níž ďábel pokouší Ježíše na poušti, jistě by v ní nechal kolem Spasitele hopkat čerta v kožíšku a s nějakou řečovou vadou.

Když už se všichni našklebí, nachichotají a dostatečně vyproducírují na zahradě v šatech, nastane po hodině filmu zvrat, kdy si čert odnese slíbenou princeznu Štěpánku. Konečně! Vydechnete a máte pocit, že dobro zvítězilo nad zlem a můžete jít domů. Pak vám dojde, že ta protivná krůta je vlastně kladná postava (princezna Štěpánka a její vyvolený plebej Štěpán jsou tak "sympatičtí", že na jejich štěstí nemůže záležet snad ani největšímu filantropovi).

Ďábel, zde kdovíproč nazývaný Luciper místo Lucifer (ale zas můžeme být rádi, že Troška neoprášil takové to troglodytí nářečí z Princezny ze mlejna), princeznu tak nějak unese-neunese, ale to je vedlejší: Hlavní je, že Štěpán má teď celou čtvrthodinu (!) na to, aby vyřešil dva úkoly. Kdo si kdy vyřizoval ztrátu občanky, čelil překážkám o několik řádů těžším; proto si z vlastní vůle a proti vší logice Štěpán sám vymyslí úkol třetí, který ale pak díky nějakému zvlášnímu myšlenkovému přemetu musí vyřešit sám "Luciper". A že ani to nezabere než pár minut, zbude pak ještě fůra času na nějaké to závěrečné pitvoření a dlouhatananánské titulky.

Mimochodem -  kdyby někdo celou dobu nemohl přijít na to, co ho na té vypocenině štvalo nejvíc, navrhuji postsynchrony. Herci dabují zpětně sami sebe, ovšem tak kvalitně, jako je poslední dobou v českém dabingu zvykem - příšerně, což tu hrůzu jenom umocňuje. Nevkus zvítězil na všech frontách.

A je po parádě. Opona spadne a zbude nám tu zase jen sám "král české pohádky", aby na**al všechny lidi dobré vůle zase příště. Ale u toho už nebudu. Až mi někdo zase bude tvrdit, že bych si měl odpustit kritiku a rychlé soudy do doby, "než to sám uvidím", pošlu ho do háje. Když někomu třikrát v hospodě přinesou na talíři lejno, může si být jist, že počtvrté to udělají zase, a s "pohádkářem" Troškou to nebude jinak.

A nebude to jinak ani s nikým jiným, jak předvedl Vorlíček se svojí Saxánou po čtyřiceti letech. Přitom je pohádka pro zdraví národa tak důležitou věcí, jak jsem se ostatně pokoušel dokázat při své loňské expedici do světa troškádek. Proto navrhuji vyhlásit stanné právo v oblasti pohádkové tvorby:

1/ Pokud někdo chtivou prackou šáhne na nějakou klasickou pohádkovou předlohu, bude muset dvacetkrát za sebou shlédnout všechny "pohádky", které stačili Češi zavinit za posledních dvacet let, však ho pak přejdou roupy.

2/ Zakáže se jakýkoli vývoz "české pohádky" posledních dvaceti let za hranice. Pokud nám tu ostudu někdo udělá, bude to klasifikováno jako vlastizrada.

3/ Zdeňku Troškovi se přizná titul "princezna české pohádky" - zjevně filmy netočí pro nic jiného, než aby si v nich ujížděl na krajkovaných šatečkách a navlíkal do nich herce i neherce (jiné opodstatnění pro "Čertovu nevěstu" nalézt nelze), takže to jistě ocení.

4/ Počkáme takových dvacet, třicet let a uvidíme, jestli v Čechách ještě povolíme točit pohádky.