O Huckleberry Finnovi a o tom, proč je stále psancem

K narozeninám Marka Twaina. Krátká pocta jeho nejlepšímu dílu a úvaha o tom, jak je Huck Finn pořád uprchlíkem - nejdřív po něm šel tatík alkoholik a dnes má zas na krku bandu politicky korektních cenzorů. Asi taky věčně ožralých.

Mám rád "gůglvýročí". To když nahodíte prohlížeč Google a stane se, že slavná písmenka jeho názvu netrčí sama na bílé ploše, ale jsou nějak vtipně a zaumně zapletena do nějakého obrázku k výročí slavné osobnosti. Většinou stojí za to rozkliknout odkaz a aspoň letmo život a dílo oslavence prostudovat.
Dneska je to jasná volba. Kluk ve slamáku diriguje druhého při natírání plotu - takže i toho největšího ignoranta trkne, že dnes je na řadě Mark Twain (*30. listopadu 1835) a celá armáda postav a postaviček, jimž ten chlapík vdechl život a jimž vévodí darebové Tom Sawyer a Huckleberry Finn. Tomu druhému se dnes budeme věnovat.
Ono vtipné a chytré jsou asi všechny Twainovy počiny. Dobrodružství Huckleberryho Finna, které spatřilo světlo světa r. 1884, ovšem alespoň u mě jednoznačně vede. Člověk to má pořád zafixováno jako "knížku pro děti" - ale mnohem víc je ocení a pobaví se u nich dospělec (ostatně nevím proč, takhle to funguje se všemi dobrými knížkami pro děti, ba některých je pro děti přímo škoda). Když jsem byl malý, bavila mě spíš knížka o Tomu Sawyerovi, ačkoli Huck Finn to doháněl vzrušujícím motivem útěku a frajerské plavby na voru. Dneska už to vidím jinak.
Amerika (tedy její Jih ještě dost dlouho před občanskou válkou), která se nám doširoka otevře díky Huckovu nápadu utéct od násilnického a v jednom kuse nadraného otce a tím i z malého zápecnického městečka a na voru se vydat daleko po proudu Mississippi, je ten nejlepší dárek, který nám Twain knížkou dává. Je tam všechno a ještě k tomu navěšeno na zábavný příběh, takže se nenudíte. Reálie všední každodennosti, gigantická řeka a specifika života na ní i u ní, sociální poměry a mentalita lidí, portréty různých typů - a zvláštnosti místa a doby; pár si jich připomeneme.

Mladá Amerika: Falešní králové a lovci pokladů
Tak třeba postavy Krále a Vévody, jakýchsi vejlupků a hochštaplerů, kteří se vydávají za evropské uprchlíky s modrou krví a na čas se přidají k uprchlé dvojci Hucka a Jima. Nám to přijde jako legrační nápad, ale tehdy se skutečně všelijakými údajnými Bourbony uprchlými za Oceán za revolučních zmatků Amerika jenom hemžila a často jim to lidi sežrali. Tedy alespoň dost často na to, aby si na svém údajném původu mohli všelijací podvodníci postavit živnost.
Země neomezených možností znala i neustálé hledání pokladů pomocí různých kuriózních metod - i o tom a o kouzelných brýlích je v románě zmínka a není to výmysl autora. Poklady si nechávali lidé hledat na pozemcích různými specialisty, kteří k tomu používali třeba virgule nebo kouzelné brýle, díky nimž viděli (jenom oni, pochopitelně) pod zem. Většinou hledač našel poklad, zinkasoval zálohu na provedení vyzdvihnutí a práskl do bot, nebo se ukázala nějaká chybka a bylo potřeba hledat (a kopat a hlavně platit) o kousek dál.
Jako lovec pokladů se živil svého času i jistý mladík Joseph Smith; v pozdějších letech se z něj stal zakladatel nového masového náboženství - dnešních Mormonů. Přečetl totiž na tajemných deskách nové Písmo svaté o božím působení v Americe, a to díky tomu, že mu na to anděl půjčil - kouzelné brýle. Co se v mládí naučíš... Zlynčovali ho zhruba v době, kdy se odehrávají Tomova a Huckleberryho dobrodružství.
Divadelní vystoupení a události kolem něj, které zinscenují Vévoda a Král, patří k nejvtipnějším momentům knížky a dá se soudit, že nějakou podobnou fintu a past na blbce tehdy skutečně tu a tam v nějakém venkovském divadýlku poznali. Twain nás ale zavede i do vyšší society; to když je Huck na chvíli hostem u ušlechtilých aristokratů, kteří se kvůli jakési rodové mstě do posledního vyvraždí s jinými ušlechtilými aristokraty. I tahle připomínka téměř středověkého rytířství ukazuje, jak mladá a čerstvá Amerika tedy měla všechno a musela dohnat a předehnat Evropu a všechna ta její staletí navíc.

Huckleberry versus politická koreknost
Jenomže pak je tu to otroctví a poměr k černochům. A tím začíná Huckleberryho boj, který vede v dnešních dnech - boj s politickou korektností. Nechci se moc opakovat, psal jsem o tom už tady, když pan Pehe nešťastně tápal a ptal se lidí, co to vlastně ta politická korektnost je a proč se nám nelíbí. Ve zkratce je však jasné, že to má Huck dneska těžké: je to kluk, který kouří, občas si lokne něčeho ostřejšího (což by se mu dalo odpustit, respektive lze to snadno vygumovat) a hlavně používá tzv. "N - word", čili říká černochům negři a vcelku chápe a respektuje pravidla otrokářského zřízení (ačkoli svému spouuprchlíku, černému Jimovi, nakonec dopomůže k útěku v grandiózním finále celého příběhu). Proto se cenzoři činí a snaží se Hucka "polepšit" ke svému obrazu. Vymýšlejí "nezávadné" verze a původní příběh doporučují jen "pokročilým" studentům americké literatury.
Otázka je, co by asi měl korekně říkat a jak by se měl vůči společenskému řádu profilovat malý kluk na americkém Jihu okolo roku 1840. Tedy takhle, otázka to není, protože je to každému normálnímu člověku jasné. A Huckovo zrání od počátečního upřímně špatného svědomí, že nenaprášil "uprchlý majetek" vdovy, kterou měl rád a bylo mu proto trapně, až po jeho účast při Jimově útěku, ukazuje jistý vývoj jeho pohledu na věc. Twain ale nebyl pitomec, který by z malého kluka a zcela nehistoricky dělal nějakého nositele mravní obrody a osvěty. I tak je celá tahle "river storry" protknuta jemným humanismem, nakolik jen toto slovo může mít pozitivní význam a nakolik se po něm chceme shánět v knížce, která je v první řadě skvělá zábava.

Konec dobrý, všechno dobré
V závěru knížky se hlavní hrdina hodlá opět vydat na cestu a zamířit na Západ. Možná Twain plánoval nějaké pokračování jeho příhod z cesty. Sice se Huck zjeví ještě ve dvou novelách, na tuhle jeho cestu už nedošlo. Asi je dobře, že Twain nechal jít Huckleberryho bez dozoru, pokračování slavných děl bývají už slabší, a takhle zbyl tvůrci čas na další originály.
30. listopadu 1835 se zkrátka nenarodil jen jistý Samuel Clemens, později známý jako Mark Twain; toho dne se otevřela vrátka k tomu, aby jednou napochodovali na scénu i Tom a Huck a Princ a chuďas, aby Yankee z Connecticutu směl zamířit na dvůr krále Artuše a aby jistého nešťastníka mohly potkat trable s Miliónovou bankovkou. Štědré datum!