Pan Matějka a Případ odbojného řidiče

Dnes o Nikolovi Šuhajovi olomouckého dopravního podniku, o tom, jak jsme si podle pana Matějky všichni rovni, ale někteří jsme si rovnější, a o tom, proč (ač pravičák) nemůžu volit Svobodné.

Kdo by v těchto dnech neslyšel o olomouckém tramvajovém zbojníkovi, panu Smetanovi! Kdyby někdo přece, malé shrnutí: Roman Smetana, řidič tramvaje, po nějaký čas všelijak fixem "vylepšoval" plakátky politických stran, co jsou tak rozvěšeny po tramvajích (stále je řeč o plakátcích, nikoli stranách). Byl napráskán, odsouzen k rovné stovce hodin nucených prací, ovšem nehodlal se tím nijak zabývat, vykašlal se na zákonné lhůty a teď mu hrozí kriminál.

Nejhlasitější představitel Svobodných pan Matějka v tom vidí (v tomto blogu, o němž dnes bude řeč) příklad chvályhodné revolty proti prohnilému systému, a tuto svéráznou představu podkládá neméně svérázným výkladem pojmu "přirozené právo". K tomu se dostaneme, nejprve ale krátce k tomu olomouckému zbojníkovi.

Kluk s plakáty

Přimalovat politickým klukům a holkám z plakátu tykadla, brejle a bublinu s nějakým výrokem asi fakt není zločin, nad nímž by se měla pozastavovat půlka republiky. Je to klukovina, v tomto případě většině lidí spíše sympatická, nikomu se nic moc nestalo, tak co budeme řešit. Na druhou stranu těžko popřít, že ty plakáty někomu patřily a stály nějaké peníze. Soud vyměřil odbojáři 100 hodin veřejně prospěšných prací – a odsouzenec se nakonec neodvolal, práce nenastoupil a teď mu hrozí z tohoto důvodu – tedy nikoli kvůli nějakým plakátkům – daleko horší postih.

Smím-li k tomu říci svůj názor, pak pan Smetana je mi sice z různých důvodů sympatický, ale takhle se to prostě nedělá. Čmárat po plakátech je podle mě klukovina; navíc řidič poškodil i zájmy svého zaměstnavatele, který nejspíš za reklamu inkasoval od klienta.  100 hodin prospěšných prací mi nepřijde až tak katanský trest a navíc se pan Smetana mohl odvolat. Což neudělal, zároveň na práce nenastoupil a to považuju za hloupost – že teď ponese důsledky daleko horší, v tom už je svého štěstí strůjcem.

Mně spíš překvapilo, že  Smetanu někdo z kolegů prásknul. Nebo mě to vlastně ani nepřekvapilo, jsme v Čechách (a na Moravě, jak mě správně opravil jeden diskutér). Ale rozhodně bych v tom neviděl nějakou "prohnilost systému".

Vše patří lidu!

Ne tak pan Matějka, nejhlasitější reprezentant strany Svobodných. Tomu je úplně jedno, že řidič poškodil cizí majetek a nerespektuje právní řád – ačkoli bych čekal, že zejména hlásná trouba strany, která si v prapor vetkla respekt ke konzervativním hodnotám, bude ty konzervativní hodnoty taky hájit. Pro mě poškozování cizího majetku není pravicová hodnota. Pro svobodného pána ano, a svůj názor  podepírá ze dvou stran:

Jednak tím, že politické strany dostávají příspěvek od státu, tedy od nás, a proto my – lid, v čele s panem Matějkou – budeme rozhodovat, jestli řidič Smetana někoho poškodil. Protože nemáme rádi politické strany, tak samozřejmě nepoškodil.

Logicky z toho plyne, že svůj „protest proti prohnilému systému“ můžete realizovat třeba takto: Je váš soused státní úředník? Pak vězte, že je placen vlastně vámi, takže když mu obejdete auto s korunou a ulomíte stěrače, je to váš protest proti systému, kde jedni platí daně a druzí z nich jsou placeni. Takže se nic neděje. Kdybyste ovšem totéž provedli panu Matějkovi, tak je to špatně a přijde si pro vás četník.

"Ale někteří jsme si rovnější"

Ano, politické strany dostávají ze státní kasy příspěvek, odvíjející se od počtu ve volbách získaných hlasů. Takový je zákon, který tu platí už dlouho – já osobně na něm nic tak špatného nevidím, ale chápu, když se někomu nelíbí. Jenomže ten příspěvek je stranám přidělen podle zákona, na základě objektivních měřítek (může jej získat kdokoli, kdo splní podmínky) a jsou to potom peníze ODS nebo ČSSD nebo jiných stran. A pokud jim poškozujete majetek, pak jim opravdu poškozujete majetek, tuhle jednoduchou rovnici by měl pochopit i průměrně vycvičený pudl. A i ten by si možná vybavil Orwellovu Farmu zvířat a prohlášení, "že všichni jsme si rovni, ale někteří jsou si rovnější" – v případě pana Matějky podle toho, jaký je jeho osobní vkus.

A popravdě řečeno – sama představa, že poškozovat "státní" je vlastně v pohodě, protože to patří "nám", se mi dost příčí. Nepřipadá mi ani pravicová, ani jakákoli jiná, připadá mi jenom blbá. Upomíná spíš na lidovou filosofii z éry socialismu, kdy poškozovat státní – třeba krádežemi po fabrikách – byla vlastně ctnost, vzpomeňte na známé „kdo nekrade, okrádá svou rodinu“. Svobodný pan Matějka si to asi neuvědomuje, ale znatelně se přiblížil téhle mentalitě.

"Představuje si to jako Hurvínek válku"

Překvapila mě také představa politika Matějky o tom, co je "pozitivní právo" a "přirozené právo", což je druhý z pilířů jeho argumentace. Tyhle poměrně sporně vykládané a hospodskou rétorikou prakticky  neuchopitelné pojmy by měl nechat spát někdo, kdo jim ani zbla nerozumí, jinak dopadne jako Škrhola. Když si pak pan Matějka klade řečnickou otázku "v kontextu srovnání přirozeného práva (kterému pracovně říkám zdravý rozum) a práva pozitivního (psaných zákonů)", může to u veselejších povah vzbudit oprávněně úsměv, u mě spíš zděšení z toho, kdo nám tady chce takhle příšerně interpretovat základní pojmy a jaká by asi byla reálná politika takového člověka.

Lidový vykladač "přirozené právo" nenazývá "zdravým rozumem" pracovně, nýbrž mylně. Představa, že podle přirozeného práva je poškozování cizího majetku ve finále otázkou vkusu nějakého "zdravého rozumu" – tedy velmi subjektivního názoru, je samozřejmě zcestná. Čekal bych, že chce-li někdo machrovat odbornými pojmy, alespoň se seznámí s jejich obsahem.

Lesk a bída Svobodných

Hlavní, kdo na podobné eskapády doplatí, jsou Svobodní. Jejich existence mě nejdřív těšila. Petra Macha považuji za mimořádně ušlechtilý zjev v české politice, ačkoli spíše než jako lídra strany si jej dovedu představit jako vlivného poradce někoho razantnějšího. Kdysi jsem se s ním párkrát setkal ještě jako se šéfem CEPu, když jsem se mu do sborníku ještě jako student pokoušel vnutit a nakonec i vnutil jeden svůj článek; jeho klidné a věcné vystupování, lidská pokora a značné vzdělání na člověka udělají dojem a jsou to určitě věci, které Svobodným přinášejí plus.

Když se potom k čerstvě vzniknuvším Svobodným přifařila skrumáž různých politických dobrodruhů, excentriků nebo i tak odpudivých zjevení jako byla Liana Janáčková, chápal jsem to jako přirozený jev nově vzniklé strany, od níž kde kdo čeká ohřev vlastní polívčičky. Tohle bych byl schopen i odpustit, protože to bývá dočasný jev.

Ale když vidím, jak to dopadlo! Coby náruživý čtenář von Misese nebo von Hayeka nestačím valit oči, co z nich stačí nasekat a jak jejich myšlenky dokáže mrzačit lidová tvořivost některých hlasitých členů strany, kteří uvedené myslitele znají možná z obrázku a nebo nějakého komiksového zpracování jejich díla – a kteří bohužel vytvářejí celkový obrázek Svobodných.

A dělají ostudu všem pravicově smýšlejícím. Protože ničit cizí majetek se nemá a vykládat si právo podle toho, jak se komu hodí a kam ho táhnou politické preference, to taky ne.

Revolta proti prohnilému systému se tedy nekonala. Spíš proti vkusu a politické kultuře.