Medvědí služba (o kreacionistech, křesťanství a vědě)

Poslední dobou se nějak vyrojili kreacionisti. Prokazují křesťanství medvědí službu - jako by snad křesťanská víra stála proti vědě. Dnes tedy o tom, proč je kreacionismus vlastně nekřesťanský.

Obzvláště v českém tvrdě ateistickém prostředí panuje přesvědčení, že křesťanství je v nějakém extra rozporu s vědou. Je potřeba stále ukazovat, že bez křesťanství a jeho specifického pohledu na svět i na člověka by žádná věda (dítě židovsko - křesťanského myšlenkového prostoru) v dnešní podobě neexistovala – a když do toho naběhne nějaký kreacionista a zařve, že Darwin je kravina, aniž by svoje tvrzení nějak podložil a aniž by vůbec princip evoluce chápal, celkovému obrazu to příznivých barev zrovna nepřidá.

Přitom si zatvrzelí kreacionisté neuvědomují, že jsou to oni, kdo nepochopil biblické poselství o Bohu jako Stvořiteli, a že do křesťanství násilím rvou něco, co tam není. Vezměme si to popořádku.

Dvě zprávy o stvoření světa

Ano, v Bibli se skutečně píše o tom, že „na počátku stvořil Bůh nebe a zemi“, následně celé veškerenstvo, že mu to zabralo šest dní a toho sedmého dne odpočíval. Začíná tím kniha Genesis (a tudíž i celá Bible) a říká se tomu „zpráva o stvoření“. Potíž je – a na to kreacionisti obvykle dlabou – že to je tzv. první zpráva o stvoření a že po ní následuje zpráva druhá, která je odlišná, pochází původně z jiné tradice a na celou věc se dívá z jiného úhlu. Kdyby vás to zajímalo, začíná čtvrtým veršem druhé kapitoly (Český ekumenický překlad):

„Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe, nebylo na zemi ještě žádné polní křovisko ani nevzcházela žádná polní bylina, neboť Hospodin Bůh nezavlažoval zemi deštěm, a nebylo člověka, který by zemi obdělával. Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch. I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého….“

Pak to pokračuje popisem Edenu, vynětím Adamova žebra a stvořením Evy (to v první zprávě vůbec není) atd. Tyhle dvě zprávy jsou odlišné, ačkoli se nijak nevylučují, což pochopili už anonymní pradávní editoři té podoby textu, jakou známe. Ta první zpráva pochází z tzv. elohistické tradice (jedná Bůh, tedy Elohím (což je – překvapivě – množné číslo, ačkoli sloveso k němu je vždy v čísle jednotném), zatímco v té druhé tvoří Hospodin (JHVH, pravděpodobně Jahve) a říká se jí jahvistická; původně obíhaly nezávisle na sobě. První tak nějak řeší vertikální rovinu Stvořitel – stvoření; chce říci, že Bůh je jakožto tvůrce všeho i pánem nade vším.

Sedm kapitol

Udělejte si takový pokus. Představte si, že máte nějak lidově, "nevědecky", roztřídit prvky vám známého světa. Přirozeným způsobem vám z toho vzejde něco jako "neživá příroda - rostliny - živočichové - lidi". Kdybyste chtěli potom vysvětlit, že Bůh stvořil fakt, ale fakt všecko, použili byste zhruba tyhle "kapitoly". Přesně tak, jen o trošku podrobněji, postupuje "Elohista" v první zprávě. Pro názornost to nejsou kapitoly, ale dny, je pro něj totiž potřeba vypravovat příběh a ne psát naučnou studii. Nám už to tak nepřijde, ale pro první posluchače těchto příběhů skutečně bylo překvapivé, že jak člověka, tak moře (tradičně chápané jako nepřátelský, démonský prvek) stvořil tentýž jeden Bůh a že obojí je stejně "dobré". To je jedno z poselství tohoto starého, před-vědeckého textu. Rozhodně to není pokus o historický záznam vzniku universa. Což kreacionisti nechápou.

Druhá, "jahvistická" zpráva k celé věci přistupuje jinak. Hospodin je stvořitel všeho, nicméně v popředí zájmu je "horizontální" rovina, vztah člověk - zbytek světa, tedy místo člověka na zemi. Zdůrazňuje se například, že člověk (adam, Adam) je stvořen "z prachu země" (země - adamá). To je jedno z mnoha hezkých poselství Písma, na něž by mohla a měla slyšet hlavně dnešní doba, že totiž člověk není nějaký extrabuřt, ale je ze stejného těsta jako celá příroda, jíž je tedy částí, sou-částí, nikoli protějškem a už vůbec ne protivníkem. Oproti první zprávě je tu jiné pořadí a chybí zcela "kapitoly - dny".

Že tyhle dvě zprávy, které se třeba liší v podání a v pořadí stvořených skutečností, stojí v Bibli vedle sebe, to je možné jen díky tomu, že se odjakživa ví, o co v nich jde - nikoli o pořadí a dny, ale o vztahy, které lidé žijí jeden s druhým, s okolním světem a s Bohem. Vidět v Bibli to, co v ní není a ani nechce být, a ještě z toho udělat klíčovou otázku a hlavní sdělení, to je zneužití Bible a zásadní nepochopení. A to je velká vina těch uřvaných kreacionistů.

Jak na "neomylnost"

V historii samozřejmě mnoho upřímných židů a křesťanů věřilo, že svět vznikl v šesti dnech - jiné informace než ty biblické nebyly zkrátka k mání. Vždycky se ale vědělo - zejména u odborných vykladačů Písma jak ve starověku, tak ve středověku -, že je potřeba tyto údaje chápat v jejich kontextu a s rezervou, co se týče jejich doslovnosti. U Boha je jeden den jako tisíc let lidských - to říká samo Písmo. A zase: Jenom velmi omezený čtenář by to chápal jako doslovný převod jednotek božího a lidského času.

Pokud věřící tvrdí, že je Bible "neomylná", chce říci, že co do poselství víry a poznání Boha nic lepšího není a nebude a v podstatě ani být nemůže. Jde o potravu pro život víry, nikoli o univerzální seznam pravd o všem všudy. To není nějaká "měkká" moderní interpretace - takhle se představuje i Bible sama, když ve věcech, které nemají dopad na předměty zájmu naší víry jakožto vztahu k Bohu, není přesná (a mému vztahu k Bohu je opravdu buřt, jestli je historie vzniku světa dlouhá šest dnů nebo pět miliard let), někdy si dokonce protiřečí. Uvádí třeba dva protichůdné údaje o věku praotce Noe v době Potopy, dokonce i Goliáše zabije na jednom místě David, ovšem na jiném místě je uveden někdo jiný, jeden z Davidových bojovníků. Je zajímavé, že právě bibličtí fundamentalisté (líheň kreacionistů) tohle jakoby nevidí, ačkoli církev i synagoga to vědí odjakživa.

Bible je tu odjakživa zkrátka od toho, aby člověku vysvětlila jeho vztah s Bohem, s jinými lidmi, s okolním světem. Přijímáme to ve víře, protože to má vliv na náš hodnotový žebříček a řešení situací, na něž nám třeba vědecké poznání odpověď nedá.

A naopak - máme volnou ruku k tomu, abychom na další otázky, které nás taky zajímají a které lze zodpovědět (či se o to pokusit) svobodným rozumem, v klidu a bez zábran hledali odpovědi. Tenhle přístup koneckonců stojí za vznikem vědy. Jako křesťan věřím, že Bůh je stvořitel všeho. Jako zvědavý člověk pak můžu zkoumat, jaký to asi mělo průběh. Jestli na tu otázku odpovídá správně evoluční teorie, to je věc vědecké debaty, důkazů, protinámitek, doplňování nových poznatků, korekce chyb. Ale Bibli to nezajímá.

To jenom kreacionisti se ve své nadutosti rozhodli, že Bohu přikážou, jakou jedinou cestu ke stvoření mohl využít. Jak kdyby mu u toho asistovali. A jestli tohle není nekřesťanský postoj, tak už nic.