Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O "měkkých dárcích"

4. 12. 2012 9:00:59
Zvonek zvoní. Vstupujeme. Stromek svítí, dárků mraky. Potud OK. Blesková analýza: Měkkých balíčků je asi polovina. Co nadělám... Takhle nějak vypadá vztah dítka k oblečení pod stromečkem. Apeluji tudíž dnes (protože si to sám taky dobře pamatuju), ve věku zralejším, kdy už skráň tu a tam křižuje stříbřitá nit a v šedé kůře hnízdí náznak zkušenosti: Rodiče, nemučte drobotu tím, že Ježíšek znamená obměnu šatníku!
"Svetr... Proč mě nenávidíte?"Hugleikur Dagsson

Vzrušená debata o přestávkách první den školy po vánočních prázdninách vždycky obsahovala zejména podrobný popis toho, co člověk A) dostal, B) nedostal, a C) co sice dostal, ale kdyby nedostal, taky by se nic nestalo. Ve tříde vrčely setrvačníky a motorky na baterky, šustil papír nových voňavých knížek, v průvanu lítaly poštovní známky s různými výjevy z Čínské lidové republiky (to nemyslím nijak hanlivě, číský známky jsme jako malí milovali, byly veliký a barevný) a každou chvíli se ozval řev, když někdo někomu nějakou tu novotu rozflákal. Samozřejmě omylem.

Zajímavý je, že za mnou nikdy nepřišel řekněme Hladík nebo Brychta (taky jste si na ZŠ říkali výhradně příjmením?) a neřekl: "Podivej, Hřebíček, jaký jsem dostal pěkný manšestráky. A ta tvoje mikina, ta je taky od Ježíška, co? Jistě TUZEX..."

A přitom jo, přitom jsme byli všichni ověšený od hlavy k patě novejma hadrama, někdy dokonce i z toho Tuzíku za přetěžce vyhandlovaný bony. Jenomže oděvy při tom líčení vánočních událostí byly obvykle pouze vzaty na zřetel ("...no a nějaký měkký dárky, jako vždycky...") a zařazeny automaticky pod bod C (odstavec dvě blogu tohoto).

Jako dítě jsem existenci měkkých dárků nechápal. Bylo mi vcelku buřt, do čeho mě navlíkli, hlavně když to umožňovalo jakous takous lokomoci a HLAVNĚ když to NEKOUSALO!!! (Mimochodem "nekousalo": To byla za oněch časů dost obtížně dosažitelná meta - dodnes si přesně vybavuju konkrétní svetry, který se do mě během chvilky zahryzly tisícerými kusadly a nepustily. A když jsem začal ječet, se zlou jsem se potázal, protože mi to nikdo nevěřil.)

Nejprve jsem nechápal Ježíška. Měl jsem za to, že jsem mu svoje požadavky nakreslil dostatečně jasně, a byl jsem upřímně zvědav, kde na mých obrázcích, které jsem mu před Vánoci zanechal, viděl trenky nebo ponožky. Pochopil jsem, že chyba je možná ve mně, a přijal jsem do budoucna závazek posunout svůj výtvarný projev směrem ke skutečnému realismu.

Pak jsem však povyrostl, poznal pravdu o nošení dárků a hlavně uměl NAPSAT černým na bílý, co bych si tak představoval. Když jsem se tudíž opět prokutal vrstvou mašlí a svátečního papíru ke svetru, mikině, oteplovákům, teplákům, šálám a čepicím, projevil jsem sice nezbytnou dávku nadšení, abych nezarmoutil rodiče (ano, JÁ k NIM ohleduplný byl, tatík přeci dostal pěnu na holení Barbus a matinka deodorant FA - a přesto mě v nejkrásnější den v roce počastovali flanelovou košilí!), hlavou mi však putovaly zcela odlišné myšlenky. Proboha! - říkal jsem si - dyť byste mě přeci tak jako tak nenechali běhat nahatýho, stejně mi ňáký hadry musíte občas dát, tak proč teď?!

Nicméně abych byl spravedlivý, výjimky existovaly na obou stranách, občas mě dokázal měkkej balíček rozzářit líčka žárem upřímného nadšení nebo naopak fortelná krabice nečekaně zaskočit. Ten první případ nastal, když jsem od Ježíška-babičky nafasoval pravý podvlíkačky a hned mi došlo, že od teď už ani v mrazech nejtřeskutějších nemusím pod civilní kaťata navlíkat nenáviděné a ponižující béžové punčocháče.

Druhý případ měl o pár let později na svědomí Ježíšek-dědeček. Celej rok jsem ukrutně toužil po legendárním ATARI 800 XL. V rámci vytrvalého škemrání jsem se dokonce snižoval k rafinovaným lžím, třeba jakože nechci počítač na hraní, ale že se chci učit jednoduché programy. A hle! Krabice, krabice zvící přesně velikosti vysněného Atárka, které jsem celý rok lačně přeměřoval pohledem u kamaráda. A v ní... v ní asi metrák rýsovacích a počítacích potřeb! Děd byl konstruktérem v Tesle a asi usoudil, že se v pátý třídě neobejdu bez logaritmickýho pravítka. Což o to, výbava to byla luxusní a takovou asi neměl kdejakej inža, jenomže já z toho znal leda kružítko a kalkulačku a fakt jsem neměl v plánu po předkově vzoru za večerních červánků navrhovat měřiče kondenzátorů. Vidina joysticku a nekonečných hodin prožitých u "Karate pod horou" nebo "Letadla nad řekou" se rozplynula... no jako ty červánky.

Jasně, jak šel čas, začal jsem i já měkký balíčky a pěkný hadry oceňovat čím dál víc. Člověk do toho dospěje. Vyprávěl mi jeden o něco starší chlapík, který ještě pamatoval éru odpoledních "čajů", jak jednou už někdy koncem listopadu objevil v tradičním a leta provařeném úkrytu na dárky saténovou košili (jsme cca někdy v poslední třetině osmdesátých let). Bylo mu asi šestnáct, to už měkký dárky sakra ocenil. Tahal tu košili celej prosinec tajně na ty čaje a vždycky ji zase zabalil a vrátil do úkrytu, taže pod stromečkem slavnostně rozbalil propocený uzlík se zčernalým límcem a propálenou dírou od cigára. Své matičce tak málem přichystal poslední Vánoce.

Jenomže na prvním stupni ZŠ je málokdo Travolta, co se klepe, až na sebe navlíkne hodobožový ohoz a vyrazí rozpumpovat horečku sobotní noci. Dáreček prostě musí být pevný, úhledný kvádr, krabice nebo knížky. Jasně si vybavuju, že jsem nemohl dospat kvůli Verneovkám nebo transportéru na baterky (vůbec nemluvim o autodráze, přesně té co na obrázku výše, od který mě bylo schopno odtrhnout až brunátné náslií nebo hlad), zatímco co se týkalo nových kamaší, pevně jsem doufal, že se na ně co nejrychlejc zapomene.

A proto apeluji na laskavého čtenáře a půvabnou čtenářku, omezte letos měkké dárky na nezbytné minimum. Nechť jsou balíčky pro drobotu pevné jako helvítská víra.

No a na závěr pro pamětníky kousek z té Atari krásy, co po ní toužilo mnoho povolaných, ale jen málo bylo vyvolených:

Autor: Robert J. Hřebíček | úterý 4.12.2012 9:00 | karma článku: 25.92 | přečteno: 1790x

Další články blogera

Robert J. Hřebíček

Středověk a mýtus o ploché Zemi

Mezi oblíbené pověsti o středověku patří ta, že věřil na placatou Zemi. Středověk přitom nikdy nepochyboval, že je země kulatá, dokonce znal i její celkem přesné rozměry. Dnes tedy zajímavost k vědění a nevědění našich předků.

4.1.2017 v 16:00 | Karma článku: 23.06 | Přečteno: 975 | Diskuse

Robert J. Hřebíček

NASA, astrologové a „opravený zvěrokruh“

Poslední dobou se objevuje tvrzení, že prý „NASA opravila zvěrokruh“ a tím znemožnila astrologii. Bohužel, většina komentářů, které se téma pokoušely vysvětlit, v tom nasekala ještě větší zmatek. Pojďme si udělat jasno.

26.9.2016 v 9:00 | Karma článku: 29.48 | Přečteno: 1931 | Diskuse

Robert J. Hřebíček

Miloš Zeman, svíce jasná?

Již řadu dní zuří bouře. Intelekty všech intelektuálů pracují na plné obrátky, dobro všech dobrodějů je ve zbrani, pohoršení teče proudem ulicemi. Jo a petice, nezapomeňme na petice!

5.11.2014 v 16:16 | Karma článku: 35.86 | Přečteno: 1897 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Andrle

Milujeme Česko!

Milujeme Česko. Opravdu?! No nevím, jak velikou láskou k mé vlasti zahraniční řetězec plane, ale pochybnosti mám.

24.6.2017 v 1:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 11 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Děti jsou jak prdy – máš rád jen ty svoje

Tak tohle moudro jsem zaslechla docela nedávno a donutilo mě přemýšlet. Přemýšlet i o tom jak ve vlastních, byť nevychovaných dětech, uctíváme kult dítěte a považujeme naše nevychované potomky za dokonalost samu sebe...

23.6.2017 v 20:20 | Karma článku: 17.06 | Přečteno: 529 | Diskuse

Karel Trčálek

Zemanova svině

Nominativ, svině, svině. Genitiv, svině, sviň / sviní. Dativ, svini, sviním. Akuzativ, svini, svině. Vokativ, svině, svině. Lokál, svini, sviních. Instrumentál, sviní, sviněmi ...

23.6.2017 v 18:32 | Karma článku: 20.95 | Přečteno: 1185 | Diskuse

Milan Radek

Uctivý služebníček Macron poslušně hlásí že už těm neposlušným državám vynadal

Mutti mu přece jasně řekla že má těm vidlákům odvedle vynadat, aby už začali poslouchat, a on bez odmluv splnil rozkaz. Mutti přece nebude na vlastní ústa říkat to co může říkat on za ní. Marine Le Pen měla pravdu že ve Francii

23.6.2017 v 18:10 | Karma článku: 39.46 | Přečteno: 1648 | Diskuse

Karel Trčálek

Proč reaguji na články jiných blogerů? Protože jsem parazit!

Blog je, alespoň pro mě, především hra. Může-li jistá „ekonomka“ či jistí blogeři své lži a svou propagandu více či méně podařeně prezentovat jako odhalování „skutečné“ pravdy, pak si já můžu z jejich lhaní dělat legraci

23.6.2017 v 16:37 | Karma článku: 15.14 | Přečteno: 390 | Diskuse
Počet článků 137 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3939

Vizionář, kontrarevolucionář, kulinář, bohoslovec, hvězdopravec a byrokrat.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.