Co je a není týrání a co se dá a nedá tolerovat jako projev "jiné kultury". Krátký příspěvek do diskuse o nedávných výrocích šéfa Ústředí muslimských obcí v ČR.
Muneeb Hassan Alrawi při diskusi v Hradci KrálovéiDnes
O co jde (ve zkratce): Lukáš Lhoťan ve svém článku upozorňuje na místo v Koránu, které nabádá muže k trestání neposlušných žen. Rozebírá interpretaci, kterou nabízí Muneeb Hassan Arawi, šéf Ústředí muslimských obcí v ČR a Islámské nadace v Brně. Ten hovoří o "trestání", spočívajícím v symbolickém "sešvihání" ženy, provedeném jakousi větévkou užívanou k čištění zubů. Účelem je ženu upozornit na to, že překročila meze a její místo je jinde. Pan Lhoťan upozorňuje, že podle jeho názoru se jedná o schvalování psychického či fyzického týrání, které je v rozporu se zákony ČR. Reakci na tento článek přináší Jaroslav A. Polák. Podle něj se jedná o lživé tvrzení a symbolický obyčej muslimů nelze chápat jako nějaké týrání.
Co je a není týrání
"Je pravda, že z výroku plyne, že muž má právo ženu symbolicky upozornit, kde je její místo, a že žena je v podřízeném postavení vůči muži, ale interpretovat tento výrok jako schvalování psychického a fyzického týrání ženy, je skutečně silné kafe." - píše pan Polák.
Nesouhlasím. Za týrání nelze rozhodně považovat jenom případy, kdy muž ženu (či naopak) denně seřeže bejčákem. Je tu i psychické týrání - a to se často může projevit na maličkostech, které samy o sobě zvenčí nevypadají jako důležité, ale ve vysoké koncentraci a v kontextu celého partnerského vztahu mohou být velmi ponižující. Stokrát nic umořilo vola, říkává se, a spousta drobností v tom "správném" kontextu může týrané osobě řádně podlomit psychickou kondičku.
Dávat někomu najevo, kde je jeho místo, symbolickým sešviháním kartáčkem na zuby - to je, abych se přiznal, teprve to "skutečně silné kafe". Je to ponižování, zdůrazňující nerovnost vztahu, nelze se proti němu bránit. Nemohu si pomoci, podle mě je to jasný případ psychického týrání a tudíž domácího násilí.
Jaké je to "místo ženy" - a hlavně jaké je "místo islámu"
Příslušníci muslimské komunity argumentují, že postavení ženy v islámské kultuře je jiné. To je sice docela dobře možné, ale postavení ženy v naší kultuře je rovněž jiné a týká se to (dokonce ať chtějí či nechtějí) i islámských domácností u nás. I česká muslimka má volební právo, i ona má řadu dalších práv a povinností, s mužem si je v kontextu českého práva a v životě společnosti rovna.
To je potřeba bezezbytku respektovat. Žádné ukazování místa kartáčkem na zuby u nás nevedeme. I cizokrajné kulturní obyčeje obyvatel, žijících u nás - ať už jsou odkudkoli a vyznávají jakoukoli víru a pohled na svět a na další lidi - proto budou vždy posuzovány nikoli podle nějakých vnitřních měřítek té které kultury, ale podle právního rámce, v jakém se tu pohybujeme my.
Muslimové nejenom u nás mají často pocit, že přihlášením se k své víře vytvoří jakousi bublinu. Bublinu své domácnosti, která je islámská a platí tam její vlastní pravidla. Jakousi ambasádu jiné kultury, na jejímž území platí jiná pravidla. To neplatí pro žádnou jinou kulturní enklávu u nás a nebude to platit ani pro muslimy. Z tohoto důvodu bude týrání muslimky chápáno stejně jako týrání ateistky, křesťanky nebo rytíře Jedi.
Pokud to tedy shrnu - to, co popisuje a jak argumentuje představitel muslimů v ČR, skutečně alarmující je a je to v rozporu nejenom s obecnými mravy naší kultury, ale potenciálně i s naším právním řádem.
"Nevolejte žertem o pomoc"
V čem bych s J. A. Polákem souhlasil je to, že u nás řada lidí nejde daleko pro dezinformaci, překroucené či neověřené informace, jenom aby bylo víc materiálu, který se dá proti islámu a muslimům použít. To je samozřejmě špatně a upomíná to na Rychlé šípy a jejich "Nevolejte žertem o pomoc". Šíření popravd a neopodstatněných varování bude na škodu celé věci, protože potom se s tím svezou i pravdy a varování oprávněná.
Navíc je to zbytečné. Islám a způsob jednání muslimů v Evropě toho sám proti sobě nabízí dost na to, než aby bylo potřeba vymýšlet cokoli dalšího.
