Drogy, feťáci, pan Kroupa a jiný úhel pohledu

Bloger Vladimír Kroupa uveřejnil čtenářsky úspěšný článek "Chudáčci feťáčci", o kontrole kvality tanečních drog. V něm se raduje nad současnými manévry Národní protidrogové centrály, která hodlá testování znemožnit. Rád bych představil trochu odlišný úhel pohledu na celou věc.

trochu na odlehceni tematu... :)

Pan Kroupa navíc smíchal nejenom hrušky s jabkama, ale ještě zcela očividně a naschvál rejpe a dělá z pracovníků v oblasti terciární prevence lumpy, kteří ostatní nabádají k narkománii a jejich hlavní starostí je dělat bene "feťákům". Takže toho bohužel bude na probrání dost a dost.

Pomáhání feťákům?

Testování drog (o němž se pan Kroupa právě dozvěděl), spjatých s taneční scénou, spadá do oblasti "harm reduction", čili něco jako "minimalizace škod" spojených s užíváním drog – jde o škody nejenom na těle a duši uživatelů, ale samozřejmě i okolní společnosti, pro kterou uživatelé drog mohou v některých případech představovat jednak značná rizika, jednak ji stojí spoustu peněz (ovšem tady jsou tzv. taneční drogy ve srovnání s tvrdými drogami nebo obyčejným chlastem prakticky zanedbatelné).

Když například potkáte v parku lidi v gumových rukavicích a s podivným kyblíkem, budou to nejspíš pracovníci některé z neziskovek, které se tzv. terciární prevencí zabývají, a budou tam nejspíš proto, aby sbírali použitý a tudíž nebezpečný injekční materiál. Budou to tedy ti, kterým by pan Kroupa dal v závěru svého článku nejspíš rád přes hubu, ačkoli dělají práci za měšťáky (čímž nemyslím příslušníky buržoasie, ale městské policie), kteří na to obvykle kašlou.

I testování drog na tanečních akcích, ačkoli je z uplně jiného soudku, lze zařadit mezi "harm reduction", ale patří sem např. i výměnné programy, které taky veřejnosti leží v žaludku jako údajné "pomáhání feťákům". Ano, na první pohled to tak vypadá – uživatelům drog se "usnadňuje" jejich činnost: Někdo někomu na tancovačce otestuje čistotu (a tedy "bezpečnost") látky, někdo jiný zase někde pod mostem injekčním uživatelům "dává" (nedává, ale podrobněji až níže) čisté injekce.

Účelem těchto akcí ovšem není "jen a jen umetat cestičky drogově závislým lidem", jak tvrdí pan Kroupa. Jedná se o jednu z mnoha činností, které jsou koordinovaně vyvíjeny pro minimalizaci škod způsobených užíváním drog – a to pro všechny zúčastněné, tedy i pro pana Kroupu, a je to jedna ze složek protidrogové politiky.

Nikdo nepopírá význam represe v boji proti drogám, jež je samozřejmě v určitých případech na místě – pašování či prodej drog atd. Ale už je velký rozdíl, jestli spolu s dealery chcete stíhat taky uživatele (čímž je naopak těm dealerům do náruče naženete).

Ani proti primární prevenci snad také nikdo nic nemá – jejím účelem je informovat o nebezpečí a snižovat šanci, že se někdo k drogám (jakýmkoli, od tabáku po heroin) vůbec dostane nebo si s nimi něco začne. Sekundární prevence se pak zaměřuje na ty, kteří již tak či onak drogu užívají, a jejím cílem je vést ke snížení až zastavení užívání, zahrnuje tak i poradenství a léčení.

Součástí toho všeho, tedy nikoli nějaké "umetání chodníčku", je prevence terciární. Ta vychází ze skutečnosti, že navzdory všemu tomu předchozímu, tj. zátahům proti obchodníkům a dealerům, přednáškám na školách i možnostem léčby, tady stále početná skupina uživatelů takových či makových (doslova :)) drog existuje. Její jednání představuje rizika pro uživatele i společnost a ta rizika je možno minimalizovat.

Kdo jsou ti údajní "feťáci" z blogu pana Kroupy

Pan Kroupa se zaměřil v první řadě na testování kvality drog, užívaných na tanečních parties, což bývá, jak správně podotýká, často extáze. Z jeho řečí o "feťácích" a "matroši" by člověk tipoval na nějaké vyvrhele ze dna společnosti – to je samozřejmě blbost. Účastníci akcí zaměřených na taneční elektronickou hudbu nedělají "včeličky bzzzz" a nevypadají jako skupina Mimikry, obvykle pocházejí z normálního sociokulturního prostředí a také normální život vedou, studují či pracují. Jde o rekreační uživatele pouze určitého typu drog, a pana Kroupu coby daňového poplatníka nestojí většinou nic, ani mu nejsou nijak společensky nebezpeční, a průměrně disponují dokonce lepším vzděláním, než běžný vzorek populace. Se značnou pravděpodobností toho jednou nechají, protože je to přestane bavit, a budou normálně platit daně a vychovávat normální rodinu.

Můžete namítnout, že si mají trhnout nohou, a když jsou pitomí, mají si za svoji blbost platit sami. Jistě. Jedná se ovšem o mladé lidi, kteří o rizicích uvažují trochu jinak, a kdo se nad tím pohoršuje, ať si vzpomene sám na sebe.

Ne všichni jsme sice zkusili extázi, ale drtivá většina z nás se někdy v telecích letech ožrala za hranici únosnosti či začala kouřit cigarety – ačkoli člověk od malička ví, že pít a kouřit se nemá. V určitém věku je zkrátka člověk dost blbej na to, aby podcenil některá rizika a upřednostnil zážitek či zábavnou zkušenost, ačkoli ví, že určitá míra nebezpečí tu je.

A jedno z největších nebezpečí u extáze a tanečních drog obecně je to, že vám někdo podstrčí nějaký eklhaft či padělek. Může to raz dva skončit smrtí, přitom se tomu lze velmi lehce vyhnout otestováním. Pokud teď zvoláte "ať si třeba chcípnou", uvědomte si, že třeba r. 2007 přišla do styku s extází přibližně pětina mladých ve věku 18 – 24 let. Takže pokud "kouli" nezkusila či nadále tu a tam nezobne např. vaše dcera, velmi pravděpodobně by se našla minimálně jedna z jejích kamarádek. To jsou ti vaši "feťáci", pane Kroupo.

Mám-li si vybrat mezi "nechat pochcípat" nebo "otestovat", rozhodně volím to druhé. Ačkoli třetí možnost, že by tento problém neexistoval vůbec, je samozřejmě ta nejlepší (a existují cesty, které jí pomáhají), je však potřeba počítat s tím, že "nejlepší" tu nikdy nebude a je potřeba realisticky brát v potaz i další možnosti a naučit se s nimi pracovat tak, aby škody byly co nejmenší.

Ještě o úplně jiných feťácích

V úvodu jsem zmínil i další příklady terciární prevence a "harm reduction", jako je například výměnný program – to se týká naprosto odlišné skupiny, než jakou pan Kroupa prohlašuje za "feťáky" v souvislosti s tanečními parties, ale je dobré se o tom taky zmínit. Tady se pracuje s lidmi, kteří už do tého škatulky zapadají daleko lépe – dlouhodobými uživateli tvrdých drog, s nimiž už je třeba spojena vysoká kriminalita či zdravotní hrozba pro okolní společnost (o nich samotných nemluvím, tam už bývá z hrozby realita).

Spousta lidí se diví a nadává, když vidí ty panem Kroupou zatracené pracovníky neziskovek, jak narkomanům na ulici mění injekční materiál a poskytují další propriety, jako jsou třeba filtry, náplasti, kyselina nebo takové ty lihem napuštěné ubrousky k očištění. Ani to ovšem ony neziskovky (které to dělají proto, že to dělá málokdo jiný, a z toho důvodu jsou také podporovány státem a dalšími institucemi; kdysi jsem zaznamenal možnosti výměny injekčního materiálu i na stanovišti Červeného kříže, který by za to pan Kroupa jistě také hnal, že…) nedělají z nějaké lásky k narkomanii či potřeby "umést feťákům chodníček".

Výměnný program významně snižuje právě výskyt jevu "použité stříkačky v parku". Uživatelé drog obvykle injekční stříkačky nedostávají jen tak, ale výměnou za ty použité, což vede jednak k tomu, že ty použité nezahazují, ale chovají u sebe a vracejí (jsou pak odborně zničeny), což je jistě pozitivní zpráva pro zbytek společnosti včetně pana Kroupy, a jednak to samozřejmě prospívá i samotným uživatelům, což se sice zastáncům politiky "nechte je pochcípat" asi nelíbí, ale mně ano – protože jednak nechci nad nikým automaticky lámat hůl a jednak proto, že na výměnné programy je navázána i možnost poradenství u zkušených organizací a občas, ačkoli bohužel jen málokdy, lze člověka z toho svrabu pomocí těchto služeb vytáhnout.

Co se pak peněz týče, tam, kde byla zakomponována terciární prevence a principy "harm reduction" do drogové politiky, jsou náklady ve finále nižší, než tam, kde nebyla.

Vřelé slovo k panu Kroupovi

Vzpomínám si na doby, kdy jsem ještě za studií na půl úvazku, bez ohledu na počasí, chodil (jak zmiňuji už v úvodu) s malým kyblíkem a v rukavicích, sbíral tzv. "buchny" a nebo jsem lezl do všelijakých děr či stepoval někde ve smrdutém průjezdu a měnil injekční materiál či poskytoval základní poradenství velmi zvláštním existencím. A ne proto, že bych chtěl "vysílat do společnosti signál, že je podobný styl života, totiž feťáctví, tolerováno a v podstatě bráno jako něco normálního", ani proto že bych měl za "cíl jen a jen umetat cestičky drogově závislým lidem", jak tvrdí protidrogový odborník Kroupa.

Dělal jsem to jednak proto, že bych ty "zvláštní existence" neodepisoval nikdy úplně, a jednak taky proto, aby si všelijací Kroupové náhodou v parku nezarazili použitou stříkačku do své ctěné zadele, ačkoli by do ní občas zasloužili kopnout – aby si, než začnou urážet lidi, kteří vědí, co a proč dělají, nejprve opatřili coby potravu pro své mozkové buňky alespoň základní informace k problému.

Pecina na závěr

Ale zpět od světa tvrdých drog a skutečné narkomanie k represím vůči testování tanečních drog na hudebních akcích –  je jasné, jaký důvod měl Pecinou objednaný obrat Národní protidrogové centrály, který se týká postihování něčeho jinak prokázaně prospěšného: Zavděčit se jednoduché mentalitě, kterou spíše než potřeba zamyslet se nad sakra složitým problémem uspokojí prostoduchá hesla. Týká se to celé politiky ČSSD v poslední době, proč by se to nemělo týkat i té protidrogové. Naštěstí volby dopadly jinak a lze se nadít možná ne tak primitivně populistického, ale aspoň trochu racionálního přístupu k mnoha věcem – od hospodářství až po … až po tu "kouli" nebo trávu. Protože bez toho ani boj proti skutečným zlořádům v oblasti drog a velkým rybám nebude fungovat.