Vitariánství, vegetariánství a naši předkové na větvi

Je podnětné sledovat, jak se různí výživoví alternativci pokoušejí těm svým teoriím dodat punc jakési odbornosti. Slyšeli jste o vitariánství, tedy o tom, že tepelně upravená strava není pro náš organizmus přirozená? Nebo vám nějaký vegetarián či vegan s rozzářenýma očima tvrdil, že člověku není vlastní jísti maso?

Homo erectus možná nebyl zrovna duševní orel, nicméně o barbecue měl už docela jasnou představu.

Nedávno jsem dostal odkaz na stránky našich vitariánů. Přístup této odnože vegetariánů je postaven na tom, že nejíte tepelně upravené potraviny - protože tak to prý naši předkové před nástupem pokažené civilizace údajně nedělali: "Žár a plamen život degradují na mrtvou hmotu, popel…Buňky a tkáně umírají, stavební látky živé hmoty ztrácejí svou živou strukturu a mění se ve hmotu mrtvou. Takto denaturovaná potrava nemůže poskytnout živému organismu všechny důležité živiny. Veškeré chronické choroby, degenerace a ztráta vitality, kterými jsme v poslední době začali trpět, jsou krutou daní za dobrovolné odcizení se přírodě..."

Pak zase rozkliknu na facebooku odkaz jedné zapálené vegetariánky a najdu tvrzení, že "mnohé překvapí zjištění, že naši dávní předkové byli vegetariáni a po masité potravě sahali jen v obdobích, když jejich přežití bylo ohroženo, jako například během poslední doby ledové. Srovnáním fyziologie člověka s jinými živočišnými druhy zjistíme, že člověk je přirozený vegetarián, který se sice v případě nouze může živit i masem, není to však optimální typ potraviny pro jeho organismus."
Ano, toto zjištění mne vskutku překvapilo, zejména proto, že je to úplný blud, který protiřečí všem výsledkům bádání o vývoji lidského druhu. Totéž platí samozřejmě u případu prvního, pravěko-dietářského.
Dnes tedy bude řeč nejen na téma stravy našich předků, ale i o tom, jak moc jsou lidé schopni dobrovolně ohnout a zapřít vlastní rozum.

Předem upozorňuji, že nehodlám nikomu vymlouvat jeho chutě. Netěší mne, když mi někdo kecá do talíře, a taky to dnes jiným dělat nebudu.

Spíše bych se rád pozastavil nad urputnou snahou podepřít všelijaké tyhle teorie vždycky nějakým vědeckým přístupem s odvoláním na lidskou přirozenost a naše předky. K téhle vypráskané "vědeckosti" a jejím důvodům se vrátím hned potom, co se podíváme podrobněji na ty předchozí dvě ukázky.

Kdo jsou vlastně ti "předkové"?
Naši předkové kdysi jedli skutečně jenom syrové potraviny - stejně, jako to dělá drtivá většina ostatních zvířátek. Jde ovšem o to, jak se postavíme k tomu "předkovství". Základní premisa, ze které ta vitariánská idea vychází, totiž špatná není - skutečně máme organizmus nějak nastaven, je to výsledek přírodního výběru a optimalizace pro určité podmínky. A mezi ty podmínky fakt nepatří třikrát denně hamburger a hranolky na přepáleném oleji. Taky souhlasím s tím, že chroupat syrovou mrkev je přirozenější a přínosnější, než ji půl hodiny dusit a zadělat s moukou.
Jenomže koho vzít za ty předky, jejichž příkladu by bylo záhodno následovat? Budou to Kopčem a Veverčák z relativně nedávné minulosti, bude to "opočlověk" z obrázků Zdeňka Buriana, bude to ta malá chlupatá "zručná" postavička, která poprvé začala do věcí mlátit speciálně k tomu uzpůsobeným kamenem, nebo slavná Lucy, která se od dnešního šimpa lišila jen tím, že si zvesela vykračovala už výhradně po zadních? Nebo půjdeme ještě hloub za naším předkem podobným lasičce, který likvidoval vajíčka plazů, nebo se staneme hmyzožravci po vzoru našich plazích praprapředků?

Je sice psáno, že Jan Křtitel se na poušti živil kobylkami, nicméně na naše prapředčí ještěrky a drobné savce, kteří tu tam slupli nějakého hmyzáka, pro dnes zapomeneme. Rozhlédneme se krátce po historii našeho člověčenství, to by mělo stačit na odpověď, jak se to má s tou syrovou stravou a s vegetariánstvím obecně.

Vypečená minulost

Kdy přesně naši předkové začali používat oheň na zpracování potravin, to se neví. Rozhodně to však bylo ještě hluboko v dobách onoho bájného (a nikdy neexistujícího) stavu "souznění s přírodou".  Samozřejmě úplná blbost je, že by původní lovci - sběrači druhu homo sapiens (ale i homo neanderthalensis a toho třetího druhu, jehož zbytky nedávno vědci objevili na Sibiři) - baštili výhradně syrovou stravu: tomu odporuje jednak naše anatomie, jednak archeologické nálezy.

Lovci - sběrači oheň používali nejenom k úpravě masa (kterého - oproti vžité představě tlupy vousáčů všelijak hrdě postávající s oštěpy okolo skoleného mamuta - moc neměli, stejně jako ho nějak extra nemají ani lovci dnešní), ale zejména k úpravě jedlých hlíz a dalších tuhých částí rostlin, které pro ně měly zásadní výživovou hodnotu. Na to, aby naši předkové z doby "Lovců mamutů" jedli všechno syrové, na to máme příliš krátká střeva. 

Člověk tepelně upravoval už před tím, než se moderním člověkem vůbec stal.

Člověk vzpřímený, kdysi malebně zvaný opočlověkem, přežíval v některých částech světa ještě někdy před 50 tisíci lety, nejstarší nálezy se datují někdy do doby 1,9 milionu let dozadu (ono pod tímhle názvem se skrývá vlastně docela obsáhlá parta různých vývojových typů, nazývaných samostatnými jmény). Z našeho pohledu vypadal bizarně - tělo měl v podstatě jako my, ale měl proti nám malou šerednou hlavičku.

Přesto jeho objem mozkovny znamenal oproti starším typům veliký pokrok, byl to také běžec na dlouhé tratě, živil značně robustní tělo - to všechno znamenalo nárůst spotřeby energie. A přitom se oproti starším typům zkrátila střeva, trávicí trakt se celkově zmenšil na objemu, chrup byl postupem času jemnější a jemnější. Proč? Protože tenhle maník už zpracovával potravu tepelně. Otevřelo mu to významné nové možnosti získávání energie a umožnilo rozvoj takových obřích kedluben, jaké na svých ramenou nosíme my - mozek je totiž energeticky zatraceně náročná hračka.

Bez tepelného zpracování potravin a bez vyššího podílu masa ve stravě by moderní člověk nikdy nevznikl. Pokud se dnes někdo pokouší živit jenom syrovou rostlinnou stravou, nutí se vegetovat ve stavu, který je pro člověka velmi, velmi nepřirozený. Kdyby u něho ti "naši předkové" zůstali, nikdy by se na této planetě neobjevila bytost, kterou nazýváme člověkem moudrým a která je schopna vymyslet a napsat takovou ptákovinu, jako autor prvního citátu na začátku tohoto blogu.

Lucy mele maso

A o autorovi druhého citátu to platí také. V dějinách prakticky nikdy neexistovala doba, kdy by naši předkové vůbec nejedli maso.

Ba naopak. Jak svědčí nálezy, zvyšující se spotřeba masa umožnila rapidní rozvoj mozku - a celé society. Maso totiž sloužilo jako tvrdá valuta společenského styku. Při lovu, zpracování a dělení kořisti se rozvíjely "společenské" schopnosti bytostí, jejichž velmi vzdálení potomci se měli stát "obrazem Božím na zemi".

I legendární australopitéčí samice Lucy, která měla mozek jen o malý fous větší než dnešní šimp, žila dost podobně co se sociálních vztahů týče a měla zhruba stejné nevelké procento zastoupení masa ve stravě jako ti dnešní šimpanzi - ti občas umlátí a sežerou třeba paviána a vydávají se na lovecké výpravy, při nichž prokazují a rozvíjejí neobyčejnou schopnost komunikace a kooperace. 

Lucy ovšem měla bratrance, kteří se na stezku vegetariánství vydali - paranthropy, kteří sice na oříškách, kořínkách a trávě vydrželi velmi dlouhou dobu, nicméně možná se ani nedostali do stadia jednoduchých kamenných nástrojů a po čase vymřeli, aniž by se nad sebou stačili zamyslet; žádný extra rozvoj mozkovny nenastal.

Kdyby nebylo v historii masa, nikdy by se naše těla s tak gigantickými mozky nemohla účastnit tak komplikovaného sociálního života, jak je to vlastní našemu druhu - namísto toho bychom společensky fungovali tak na úrovni gorilí tlupy a maximálně bychom si nějakým jednoduchým kamenem tu a tam roztloukli ořech, což byla zhruba životní realita paranthropa.

Mezi zastánci teorie lidské býložravosti koluje tahle tabulka. Je na hlavu postavená: Člověk samozřejmě není a nikdy nebyl šelma, jenomže tady je to podáno tak, že na jedné straně živočišstva stojí kráva a na druhé tygr – a my si máme vybrat, kam šoupneme člověka. Jakoby nebylo nic mezi tím.

Porovnat se musí porovnatelné, tedy např. naši nejbližší lidoopí příbuzní, další primáti a fosilní nálezy. Tam se jasně ukazuje vzrůstající podíl masa ve stravě. Takové drápy naši předkové ztratili už hluboko ve třetihorách, masivní ostré špičáky nemáme, nikdo neví proč (uvažuje se o pohlavním výběru a preferencích samic – šimpanzi špičáky mají, a jaké!), zuby se nám postupně zjemňovaly s přísunem tepelně opracované stravy, takže populární tabulka na nesmyslu stojí a nesmyslné závěry vyvozuje.

Iracionalita na pochodu

Jak už bylo řečeno, nechci rejpat do normálních vegetariánů. Když někomu maso nechutná, nelíbí se mu zabíjení zvířat nebo vyznává nějaké masaprosté náboženství, je to jeho věc. Oproti rozšířené představě nás masožroutů se zdá, že při dobře vyvážené bezmasé stravě lze fungovat bez obtíží už od kolíbky (což nám ovšem umožňuje věda, obrovská produkce vyšlechtěných plodin a rozvinutý obchod, což ovšem naši předkové po většinu té dlouhé doby, kdy seskočili z větve, neměli).

Spíš mi dnes šlo o tohle: Proč má někdo potřebu popřít v sobě zdravý rozum a zbytky středoškolské biologie a dějepisu a je schopen napsat něco takového, jako autoři výše uvedených citací? Nemám tušení.

Jakousi pracovní hypotézu mám - jde o projevy náboženské deprivace, která se v sekularizované západní společnosti nerealizuje "normálním" ozkoušeným náboženstvím (které za dlouhou dobu své existence má vymezené mantinely se světským poznáním), ale zvrhává se do podivného guláše sveřepého sektářství a potřeby nějak racionalizovat už hotové postoje nějakým na pohled rozumným, ba "vědeckým" úhlem pohledu.

A že při všech těhle za každou cenu alternativních tanečkách nejen kolem výživy, ale i ekologie nebo různých těch moderních poťachtaných metod výchovy dětí (kterých se alternativci obvykle drží velmi dogmaticky a nepřipouštějí k nim alternativu)  jde jenom o obyčejnou zmatenost a ztracenost postmoderního západního člověka, který se nemá oč opřít, a tak si vytváří "zlatá telata", kterým by se mohl klanět.

Iracionalita je zkrátka na pochodu a užijeme s ní ještě spoustu legrace, než pod námi podřízne větev.

Nu, a když už jsme u těch pravěkých lidí a když tu teď byl Ringo Starr, nelze nepřipomenout tohle veledílo světové kinematografie: