pekny clanek

akorat jako nekurak musim mirne poupravit vyrok o tom, ze koureni zabiji, ale vy stale neumirate, jak se tvrdi. Bohuzel je to tak, ze kuraci umiraji casto, ale tak v 50-60ti...tzn. ze tu treba 30-40 let smrdite nez konecne pojdete na rakovinu. Takze hold je to pomaly proces. Nicmene, aspon to naplnuje statni kasu. Dokud mi s tim nikdo nesmrdi pod nos, tak je mi to fuk.

Divný...

..že by dnes ten článek nebyla legrace ani provokace?

Re: Divný...

jak byste to zhodnotila?

Ještě k úvaze o prospěšnosti kouření

- strávila jsem několik dní v nemocnici, kde všichni pacienti měli za úkol postavit se po náročných nebo méně náročných operacích opět na nohy. Kuřáci záhy poznali, jak na tom zdravotně jsou. Slyšela jsem věty - už mi chutná kouřit, je to dobrý - a viděla tu jejich spokojenost ve tváři. Taky jsem viděla případy, kdy do pacientky rodina skutečně cpala jakýsi nízkotučný jogurt se slovy - to musíš sníst a ne aby tě napadlo dát si cigaretu. Jogurt ji udělal vysloveně zle a večer již stála spokojeně na balkoně s cigárem.....Nikdy nevíš, co tě postaví na nohy, někdy tě zabijou i okurky ze Španělska nebo klíčky v prodejně zdravé výživy

Re: Ještě k úvaze o prospěšnosti kouření

A co ostatní drogy? Povolila byste je?

ANTIKARMA vypatlanému a arogantnímu mozku

Re: ANTIKARMA vypatlanému a arogantnímu mozku

Asterne, to chce klid, navštivte psychiatra, je to s Vámi opravdu doooost špatné, když Vás tato autorova úvaha takto rozhodila

S kouřením jsem přestal,

vždy jsem chtěl kouřit jen tak víkendově. Dát si večer doutníčka, půl hoďky si posedět s cigárem a panákem. Ale nikdy jsem to nedokázal, vždy jsem skončil pravidelným hulením smrdicích cigaret, 20 denně jen to švihlo.

Obdivuju lidi co dokážou kouřit jen občas a mírně, znám vlastně jen jednoho takového. Tak jich asi moc nebude.

Zajímalo by mě jestli autor článku to dokáže, zda opravdu ovládl onu drogu a kouří jen když on sám chce.

Re: S kouřením jsem přestal,

Dřív jsem čudil dost automaticky, pak jsem se rozhodl kouřit, jenom když mám fakt chuť, ale že si nebudu nic zakazovat. Fungovalo to - Z krabky denně se stala rázem krabka tak na tři až čtyři dny. Někdy si dva dny nezapálím vůbec, někdy si dám jen jednu večer, hlědě za soumraku z okna a rozjímaje nad životem, ovšem pak zas následuje víkendový noční tah a ta krabka padne jak za starých časů. Mám tu výhodu, že ani v časech největší rozhulenosti jsem neměl chuť zapálit si před druhou hodinou odpoledne, asi to není ta pravá závislost. Tolik upřímná zpověď

To je to nejmenší

co mi v dnešní době vadí - kuřáci. Každý má 2 možnosti, jít do kuřácké restaurace nebo do nekuřácké. Také si ale pak musí rozmyslet druhou věc - s kým bude v té které hospůdce sedět.. Pokud má výborné přátele, s kterými chce posedět a pokecat a oni kouří - přizpůsobí se, protože s nimi je zábava a relax. A kuřáky jen tak neodnaučíš, mají pohodu spojenou právě s tím bleděmodrým kouřem...No a nebo jít do nekuřácké restaurace, kde ovšem nemusí být veselí přátelé zato však zdravější vzduch. A vlastně taky nejít nikam do restaurace, to je další možnost.....

Re: To je to nejmenší

výstižně řečeno

A jak doma?

Mě by jen zajímalo, zda si Vy kuřáci kouříte doma v obýváku či v ložnici. Pokud ano, je vše v pořádku

Re: A jak doma?

Já občas jo, řada mých známých nikdy. Copak, někdo Vám chodí kouřit do ložnice?

Bylo by dobré,

kdyby se všichni kuřáci dokázali domluvit a přestali by na jeden jediný měsíc kouřit. Jeden jediný měsíc - to se snad vydržet dá.

Ekonomickopolitické důsledky by byly tak rasantní, že by to pravděpodobně vedlo k prudkému zlevnění cigaret a odstranění téměř všech zákazů kouření.

Jsem nekuřák a hony na kuřáky mi vadí z principu, nikoli osobně.

Re: Bylo by dobré,

Kdo vydrží měsíc nekouřit,ten se na to zpravidla vykašle pak úplně a ušetří spoustu peněz.

jo jo

sice nekouřím, ale takový ty fanatický antikuřáci mě taky lezou na nervy. Obvykle ve mě probudí chuť si zapálit. Taky jsem proti zákazu kouření v restauracích a hospodách, když jdu někam se známýma, kteří kouří, nechci sedět jak trotl sama u stolu, protože závisláci hulí venku, to si nechám radši hulit pod nos (koneckonců, když vím, že dotyční kouří, a přesto si s nimi jdu někam sednout, tak s tím dopředu i počítám). A kromě toho, v malém množství mi cigaretový kouř i voní. A že jsou mezi kuřákama neohleduplný hovada,co si na zápálí kdekoliv a kdykoliv, to jsou, ale hned kvůli nim zakazovat všechno všem je trochu ulítlý. Kromě toho se trochu bojím - vyhladíme kouření, ok, ale proti čemu se bude bojovat příště -alkohol, sladký, tučný?

Obecně vzato...

... jsou kuřáci většinou čuňata, nikoliv pro své kouření ale pro své sociální a hygienické návyky. Dřív nebo později každý kuřák cvrnkne cígo na chodník, dřív nebo později vyhodí z okna auta, dřív nebo později mi hodí vajgla do tašky atd...

Nevadí když kouří, obecně vzato vadí, že si zapálí kdekoliv je napadne, puzeni nikoliv ušlechtilou snahou po socializaci, ale touhou po nikotinu. Autor snáší hromadu argumentů, s kterými není nutno polemizovat, jsou většinoui pravdivé, pochopitelné a akceptovatelné. Není problém v kouření, problém je v sociálním chování kuřáků. Ještě jsem nezažil kuřáka který by bral ohled na nekuřáky dál než po obligátní můžu si zapálit? Osobují si právo tolerance chování které přímo nesouvisí s kouřením ale s jeho následky. Čert vzal kuřácké hospody, ale proč musí být nastláno vajglama i na dětském hřišti. Čert vzal kouření na zastávce ale proč musí být cestující cílem spršky zapálených vajglů odhazovaných chvatně před příjezdem autobusu. Atd...