Robert J. Hřebíček

Jak dělat sami sobě do hnízda (WikiLeaks, piráti a svoboda slova)

7. 12. 2010 15:45:33
Těžko říct, jestli je to naivita, prostá blbost, nebo spíš tradiční krátkozraká levičácká nenávist k USA, co motivuje podporu WikiLeaks i u nás.

Tak prý se nám jedná o boj za svobodu slova a práva na informace – takhle obhajují různí příznivci skutky provozovatelů portálu WikiLeaks, kde se poslední dobou houfně objevují zveřejněné tajné dokumenty, převážně americké diplomatické depeše.

Pokud se zdá někomu normální součástí svobody slova a práva na informace to, že se zveřejňují skutečnosti důležité pro obranu nejen USA, ale i celého našeho civilizačního okruhu (který si, přes všechny silácké kecy představitelů EU nebo žvanírnu v OSN, bez vojenské síly a podpory Spojených států ani neutře nos), asi těžko s ním polemizovat.

Je to na podobné a ještě horší úrovni, jako ohánět se svobodou projevu tam, kde se někdo rozhodne zvěřejňovat vaše osobní údaje. Už to vidím – co tak zveřejnit té partě bojovníků na internetu rodná čísla, číslo kreditky včetně přístupových hesel, různých pinů a puků, nádavkem ještě kalendář s údaji o tom, kdy se chystají na čtrnáct dnů na dovolenou a nechají kvartýr prázdný a bez dozoru (plus adresa samozřejmě)? Zdalipak bychom potom taky poslouchali hlody o tom, jak s obsahem takového portálu nemusí někdo souhlasit, ale musí se postavit za svobodu Internetu, slova a projevu? Těžko. Přitom tady jde o víc.

Málokdo je podle mě takový prosťáček, aby věřil, že získávání a zveřejňování tajných diplomatických dokumentů či materiálů týkajících se obrany patří ke svobodě projevu. Spíš lze za vším tím kraválem a podporou spatřit tradičního společného jmenovatele všech těhle aktivistů – nenávist k USA. Těch se to totiž týká v první řadě, jim to také v první řadě škodí a prospěch z toho také v první řadě mají jejich nepřátelé. Nevím jestli přímo (tj. nakolik lze uniklé informace pro jejich povahu ocenit jako objevné a přímo je využít), určitě ale nepřímo, dalším a dalším posilováním protizápadních a protiamerických hysterických nálad.

Stačí se koneckonců podívat na tu partu, která WikiLeaks buďto vítá či hlasitě podporuje. Nemyslím zrovna Hugo Chaveze (což teda asi taky bude nějaký bojovník za svobodu slova, že), ale třeba populární "Piráty". U nás si je spojujeme ponejvíce s Olivií, pohlednou kandidátkou do Parlamentu, a s marnou snahou vysvětlit jim, co jsou to autorská práva. Celkovým myšlenkovým zaměřením se jedná o něco, čemu tuším Thatcherová (nebo tak někdo) říkávala Kindergarten Marxists; takoví marxisti ze školky (realitou nedotčení, z nichž pak občas rostou marxisti z kaváren; v lepším případě - v horším zapalují obchody a hází šutry na policajty). K nim samozřejmě patří boj proti imperialismu, konzumu, zbrojení, kapitalismu, všemu tomu, co skutečně či údajně reprezentují USA. Nu a Piráti po celém světě se nám rozhodli pozdvihnout svatý prapor WikiLeaks a nadále uveřejňovat její obsah.

Zaráží mě, proč si vlastně s takovou vervou dělají do vlastního hnízda. Svoboda projevu a právo na informace, o něž jim tak strašně jde, je výdobytkem prakticky výlučně západní civilizace, která se ovšem bez USA ani hodinu neobejde (je jistě velmi záslužným skutkem, když se svoboda slova podpoří například tím, že se zveřejní plány NATO pro případ ruského útoku na Baltu.)

Proč se bojovníci za právo na informace a svobodu slova nezaměří třeba na Rusko? Tam je jistě taky co řešit a určitě bychom se mohli dozvědět řadu věcí, z nichž by nám teprve vstaly hrůzou vlasy na hlavě. Možná to bude tím, že nikdo moc nechce skončit propíchnutej deštníkem a nebo napumpovanej poloniem, jak se občas stává těm, kdo se odvážili dráždit ruského medvěda.

Spíš to ovšem bude tím, že spousta lidí raději podpoří Rusko, Írán nebo Venezuelu, hlavně když se může obout do USA. Nemá to logiku, je to spíš diagnóza (k tématu jsem už psal tady).

Každopádně jsem zvědav, co se z celé kauzy nakonec vyvrbí.

Autor: Robert J. Hřebíček | karma: 27.82 | přečteno: 4106 ×
Poslední články autora