Rizika spojená s marihuanou – kdo stojí v cestě osvětě

Ano, užívání marihuany má svá rizika, a ne banální. Je tu však sorta lidí, kvůli nimž mladí uživatelé varování přeslechnou. Paradoxně jsou tou žábou na prameni ti, kteří proti marihuaně a legalizaci divoce brojí.

V souvislosti s tradičním pochodem za legalizaci marihuany opět vzplála diskuse. Je to dobře. Nebudu protentokrát řešit, jestli legalizaci ano nebo ne, rád bych probral jiné, úzce související téma: Reálná rizika, která jsou spojená s konopím, a překážky, které brání užitečné osvětě mezi mladými lidmi.

O žábách na prameni

Často se totiž setkáváme se dvěma světy: Jeden vidí v marihuaně nástroj zkázy, jejím uživatelům věští chmurné konce na tvrdých drogách, druhý svět zase žije v domnění, že marihuana je univerzální všelék a že její užívání je zcela bezproblémové. Je přitom důležité, aby se hlavně mladým dostalo vyvážených informací, včetně varování před reálnými riziky. Potíž je, že tu sedí žáby na prameni, které proud informací brzdí a kalí. Bude to znít zvláštně, ale nejčastěji jsou to učitelky, výchovní pracovníci a příliš horliví rodiče. Pojďme si ukázat jeden příklad z praxe.

Asi před deseti lety jsem se coby streetworker účastnil jakéhosi semináře o závislosti mladistvých u Apolináře. Záhy se ujala slova velmi agilní dáma, jakási výchovná poradkyně, už si nevybavuju odkud. Emotivně (zde eufemismus pro hystericky) se vyjádřila zamítavě k jakýmkoli liberalizačním snahám a sdělila nám, jak postupuje ona: Vždycky těm mladým ukáže příklady těch nejhorších trosek, jimiž se mohou stát, propadnou-li drogám. Upozorní, že člověk to chce nejdřív jenom zkusit, ale pak získá závislost a už se to s ním veze k silnějším dávkám a tvrdším drogám. Takto je varuje před jakýmkoli kontaktem s marihuanou. Pak povstal jakýsi kmetitý pedagog, který slova "paní kolegyně" podpořil a vítězoslavně dodal, že "80% uživatelů tvrdých drog začínalo s marihuanou! Ať si kuřáci trávy uvědomí, že 80% z nich skončí na heroinu!" Po tomto vystoupení jsme na sebe s kolegyní mrkli a ze semináře se opatrně vypařili.

Představte si, že je vám šestnáct a někdo vám vážně tvrdí to, co ti dva z předchozího odstavce. A vy už v těch šestnácti víte, že je to blbost, protože ona to taky blbost je. Jste dobře obeznámeni s tím, že marihuanu a hašiš kouří či jinak užívají normální lidi a právě tak víte, že "přestupní teorie", prorokující uživatelům marihuany pokrok k drogám tvrdým, je minulost. Nehledě k tomu, že ten dědek z předchozího odstavce udělal klasickou, ale mezi protimarihuanovými křižáky běžnou logickou chybu – to, že určité procento uživatelů tvrdých drog začínalo s marihuanou neznamená ani náhodou, že by totéž procento kuřáků trávy mělo skončit s jehlou v ruce. (Postupujme stejně: Přes 90% uživatelů tvrdých drog např. začínalo na nikotinu, tj. u cigára. Takže pokud právě teď dáváte ke kafi cigárko, okamžitě ho típněte, protože podle populární logiky, kterou bohužel praktikuje stále nemalá řada lidí, budete téměř jistě za chvíli někde v průjezdu nahřívat lžíci. A protože 100% narkomanů mělo matku, jsme ztraceni všichni, kdo jsme se narodili z ženy.)

Podobné či ještě větší neštěstí jsou neinformovaní rodiče. Představte si, že je vám opět šestnáct a váš rodič doma hlásá cosi o hnusných feťácích a jejich matroši, motá páté přes deváté a hrdě odmítá jakékoli informace, protože on má přeci jasno. "Uznávám, že osobním informacím stran konzumace ,,trávy" se úspěšně a dobrovolně vyhýbám" – napsal jednou do diskuse pod mým dávným článkem o drogách jeden takový zodpovědný otec. Rodiče, kteří nejsou schopni a ochotni debaty a ztrapňují se omletými poučkami a doklady vlastního nedostatku informací, se pak dobrovolně diskvalifikují a zříkají vlivu na život svého dítěte.

Tímhle způsobem navíc znehodnocují a devalvují jakákoli racionální a poučená varování ohledně rizik. Prostě těmi svými kravinami přeřvou klidné a rozumné hlasy, které potom mladí neslyší a nebo je – což je velmi pravděpodobné - hodí do stejného pytle.

O žebříčcích a vyhulencích

Někdo to má celý život tak, že si zahulí a je v pohodičce, jenomže nejsme všichni nastaveni stejně. Spousta lidí, kteří za mlada hulili často, vám řekne, proč přestali – přestala to být zábava a nastoupily nepříjemné stavy. Stíhy, paranoia, úzkost, panika. Stavy akutní, které po odeznění účinků marihuany mizí rovněž, ale nic příjemného. Ovšem vliv častého užívání se ukazuje být i dlouhodobý (což asi nepřekvapí). Bavil jsem se nedávno s jednou psychiatričkou, velmi liberální osobou, která má také všelijaké vlastní zkušenosti, ovšem přesto mi řekla, že vztah mezi častým hulením a rozvojem psychóz, neuróz, případně i schizofrenie u predisponovaných jedinců má za velmi pravděpodobný a zná takové příklady ze své praxe. Studie na tato témata mívají často nejasné a někdy i protichůdné výsledky, nicméně rizika to samozřejmě jsou.

Potíž je, když se toho zase chopí někdo, kdo zařve do davu, že "marihuana způsobuje duševní poruchy", a jsme s osvětou zase v háji, protože ve většině případů a u příležitostných, byť celoživotních uživatelů marihuany tomu tak prostě není.

U hodně mladého člověka je také smůla, že ještě nemá pevně poskládány hodnoty a priority, nežije ještě rutinu každodenní džungle sociálních interakcí, myšlení na budoucnost, potřeby zajistit si existenci, zodpovědnosti za druhé (a blízké, teda třeba za vlastní děti) a v podstatě cokoli – včetně marihuany – se u něj může dostat na onom hodnotovém žebříčku příliš vysoko. Výš, než je zdrávo. A kdo sám hodně hulil a kdo zná skalní huliče ze svého okolí, vzpomene si na "demotivační syndrom". Člověku se nic nechce, nemá dlouhodobější cíle a nesleduje je, nechce řešit problémy, jde jen o to, si zahulit a pozorovat svět z poklidného nimbu, v němž je vám všechno ukradený. Pro někoho v devatenácti tohle může být políbení smrti pro další rozvoj a využití potenciálu.

Ano, jsou rizika (včetně těch nejsamozřejmějších spojených s vdechováním kouře). Jsou rizika, o nichž je dobré vědět a být o nich informován, minimálně aby si člověk sám sebe lépe všímal a hlídal se.

O veverkách a střední cestě

Na druhou stranu se nedá popřít, že užívání marihuany je už dávno zcela běžnou záležitostí i středního proudu, i středních vrstev, i středního věku. A každý vidí, že to rozhodně není žádná cesta do pekel ani pro většinu jedinců, ani pro společnost. Stejně běžná součást života jako třeba mnohem nebezpečnější alkohol (z tohoto důvodu se mi zdá nezbytné a nevyhnutelné přestat kriminalizovat pěstování a dokonce i distribuci marihuany zletilým uživatelům). A pokud kdokoli bude rizika zkreslovat a zveličovat, nutně se tím diskvalifikuje z diskuse a navíc tím poškodí věc samu.

Zajímavé je, že to dokážou nejenom lidé bez rozhledu, ale i odborní pracovníci. Příkladem budiž absolutní panabstinent Dr. Nešpor, který svou protialkoholovou hysterii dokáže aplikovat stejně odpudivým a kontraproduktivním způsobem i na marihuanu. Působí pak velmi důvěryhodně zvláště v situaci, kdy potom sám poskakuje v teplákách po lese a předvádí bobra nebo veverku. Takže – abych použil zkreslující logiku všelijakých protimarihuanových hysteriků – nehulit je jenom předstupeň k nepít a takhle dopadnete, když to budete přehánět s abstinencí.

(No a koho by to zajímalo, může si po zhlédnutí poučné videovložky přečíst, jaké zkušenosti s marihuanou má autor tohoto článku a proč je legalizace v dnešní době prakticky nezbytná. Odkaz na související článek nalezne originálně v rubrice Související články.)