Exhibicionista, egoman, budovatel náboženské sekty a vlastního kultu osobnosti. Srí Chinmoy se stal symbolem letošních povodní. Kdo, proboha, dopustil, že tenhle náboženský hochštapler má v Praze sochu!?
Ne, to opravdu není Dalajláma, jak se občas tvrdí.
Ano, působí to dojemně. Postava se sepnutýma rukama, voda stoupá a pak zase klesá... Vděčný objekt pro fotografy se stal jakýmsi symbolem letošních povodní v Praze. Potud v pořádku. Co ale už v pořádku není - socha zpodobňuje Srí Chinmoye, vyhlášeného šarlatána, otce a guru hnutí, které vykazuje (a hlavně za jeho života vykazovalo) řadu patologických jevů, řadících je bezpečně do seznamu náboženských sekt.
Nemám paměť na ksichty a dění ve světě umění jde dost mimo mě, proto jsem soše nevěnoval pozornost - a až nyní, kdy dílo získalo díky povodni popularitu, mě nepříjemně překvapilo, že Chinmoy má v Praze sochu, navíc už od r. 2009:
"Socha byla před Museum Kampa nainstalovaná již v průběhu roku 2009. Paní Meda Mládková byla požádána o záštitu a účast na slavnostním odhalení této sochy. Socha je od počátku vnímána jako vyjádření víry" - praví v článku ředitel Nadace Jana a Medy Mládkových.
Nemám nic proti sochám, spojeným s náboženskou vírou. Jsem sice evangelík, ale bez obrazoboreckých sklonů, takže necítím touhu sestřelovat prdelaté andělíčky v barokních kostelech a dokonce se mi mnozí Svatí na mostě, mariánské sloupy, Buddhové či Ganéšové docela líbí. A chápu i to, že svoje místo na našem dvorku si zaslouží i mnohé pro nás exotické osobnosti.
Ale Srí Chinmoy!? Proboha, co přijde příště? Představte si, že by Malou Stranu zdobila socha Rona Hubbarda, otce Scientologie (John Travolta, Tom Cruise - kdybyste tápali, kterou bandu pošuků si máte pod tím nahonem představit), nebo Davida Berga, táty od "Rodiny" (sekta proslulé např. získáváním nových duší prostitucí) či reverenda Moona, který svého času tak vymyl ovečkám mozky, že jim pak sám vybíral partnery, ženil je a vdával, na základě vlastního úsudku a zaslaných fotografií (možná to byla jediná fungující seznamka na světě, ale z hlediska psychologie náboženství je to patologie).
No, tak něco takového nám kulturníci nechali naservírovat v Praze. Děkujeme!
Srí Chinmoy - guru všeuměl
Srí Chinmoy postavil svou kariéru na stejných základech, jako řada dalších východních mudrců, kteří udělali terno na Západě. Uvařil pejskokočičkovský eintopf, splácaný ze všech možných frází, obratů a pojmů, které se mu do kotlíku vešly, a ovoněl je řádnou porcí Orientu. Obyčejné, věrohodné postřehy o lidech, ale taky fousaté prostopravdy a rádoby hluboká moudra, na něž lidi rádi slyší - asi jako kdybyste smíchali Dalajlámu s Werichem a k tomu je pořádně naředili produkcí TV EZO.
To by ještě ani tak nevadilo. Co vadí je Chinmoyova úloha guru v životě následovníků. Jedním z patologických projevů sekty je ten, že její příslušníci rezignují na vlastní řešení problémů a veškeré svoje rozhodovací pravomoci (a s nimi soudnost) svěří svému guru. Ten také lépe než vy ví, co potřebujete. To samozřejmě vede k odříznutí od světa a dosavadních sociálních vazeb a dělení světa na "my" a "oni venku". Také proto není náhoda, že výmluvný popis proměny, která se udála pod vlivem "meditačních center Srí Cinmoye" s její setrou, podává jedna žena na stránkách věnovaných drogové závislosti. Ono to k sobě nemá daleko:
"Již delší dobu se nikomu nesvěřuje, o vážných otázkách života se odmítá bavit, Supreme (jiné jméno Gurua) to prý řeší za ni a nemá se nikdo starat. ... Žáci Srí Chinmoy Centre (SCC) se se mnou ( a s kýmkoliv "z venku") na toto téma odmítají bavit, Guru prý má pro každého vybranou tu nejrychlejší cestu a co na ní žák zažije, je jeho tzv. karma a nedá se s tím nic dělat. A vůbec prý SCC je cesta plná míru v úplné odevzdanosti lotosovým nohám Gurua, který prý svojí "božskou mocí" konvertuje i silné narkomany a mentálně labilní jedince..."
Srí Chinmoy se snažil posílit (a legitimizovat) sílu svojí osobnosti tím, že se rád nechával fotit ve společnosti slavných osobností, většinou mu to prošlo, protože patologické jevy spojené s jeho působením nejsou zas až tak viditelné a tak známé (u nás to takhle odskákal třeba Václav Havel). Ono to pak působí důvěryhodně, když přijdete do "Meditačního centra" a tam vidíte Mistra s uznávanými činiteli politického, kulturního či náboženského světa.
(Stranou už můžeme nechat další z bizarních projevů guruovy egománie, jeho broukpytlíkovské všeumělství, jehož svědky jsme mohli být několikrát i při koncertech v Praze. Ano, Srí Chinmoy uměl hrát asi na stopadesát nástrojů, ale o nic líp než kdokoli, koho odchytnete na ulici. Ale jeho oddaní následovníci to samozřejmě nevidí.)
Nějak jsme to přepískli
To, že pod záštitou Nadace Jana a Medy Mládkových u nás stojí socha tohohle příšerného případu, si upřímně řečeno nedovedu vysvětlit. Napadá mě jedno vysvětlení, pro naše kulturní prostředí nepříliš lichotivé: Tradiční český odpor ke všemu náboženskému přerostl do ignoranství, které nasáklo i do "vyšších pater" kulturního života, kde už je ovšem dost pro ostudu.
Je to smutné. Srí Chimnoy je asi tak stejné "vyjádření náboženské víry", o němž mluví ředitel Nadace, jako by byl Trofim Lysenko vyjádřením pokroku biologie, Zdeněk Nejedlý poslem objektivity historické vědy nebo Pavlík Morozov vzorem synovské oddanosti.
A to by asi kulturní člověk měl vědět.
(PS: Pokud jste zatoužili po bližších informacích, nezkoušejte českou Wikipedii. Česká Wikipedie je obecně nepoužitelná, ale heslo Srí Chinmoy vyniká i nad (nebo spíše pod) její obvyklý průměr. Prostě to napsali jeho žáci. Zkuste třeba knížku religionisty Zdeňka Vojtíška "Netradiční náboženství u nás" nebo publikace Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů.)
