Sisyfos a případ utajené bible (neveselý portrét českého skeptika)

Prošel jsem si facebookové stránky Českého klubu skeptiků Sisyfos a nestačil jsem se divit. Pojďme se podívat, jak podle českých skeptiků vypadá kritické myšlení. Řeč bude též o původu bible, tajemných evangeliích a placaté Zemi.

Nemaje lepšího nic na práci, projížděl jsem si nedávno facebookové stránky Českého klubu skeptiků Sisyfos. Je mi jasné, že tam píše kdekdo, kdo jde náhodou okolo a připadá si dost jako skeptik, a že nemůžu třeba Jiřího Grygara vinit za tu kolekci gramatických chyb, přehlídku nelogických argumentací a manifestaci ementálově děravého vzdělání, kterou jsem tam našel, ale určitou štábní kulturu by asi hlásná trouba českého skepticismu mít měla a pánové a dámy ze Sisyfa by se měli zamyslet.

Než se dopustím ponaučení na závěr, proberu jeden konkrétní příklad, na kterém si můžeme hezky demonstrovat, jak pracuje český skeptik. A vybral jsem schválně takový, který se týká křesťanství - to a na něj navázaná církev představuje totiž tradičně podle českých skeptiků nejtemnější balvan na cestě lidské mysli za světlem poznání. Navíc sám jsem vzdělání teologického, takže bytost zcela prostá jakéhokoli rácia a kriticismu, tedy alespoň opět podle českých skeptiků. Tak schválně, jak na tom kdo jsme. Otevřeme tu:

Případ utajené bible

Skeptici si na své facebookové stránky (letošního 4. května, kdybyste to hledali) pověsili tento odkaz. Je o tom, že byl objeven rukopis bible starý "2000 - 1500" let, který obsahuje oficiální církví zamlčené Barnabášovo evangelium a důkaz, že Ježíš nikdy nebyl ukřižován. K tomu je přiložen obrázek, který vidíte výše.

Reakce českých skeptiků na článek povětšinou sestávala ze vzájemného ujišťování, že Ježíš nejspíš nikdy ani nežil, a z toho, že církev ignoruje všechna evangelia s výjimkou těch svých čtyř, k nimž ovšem přistupuje - jak jinak - nekriticky. Konkrétní citace z klávesnic naděje českého kritického myšlení si uvedeme níže.

Jakožto typický tmář jsem k celé věci přikročil jinak:

- Naše skeptiky měl zarazit už ten rozptyl odhadu, uváděný v článku. Pětisetletý rozdíl by samozřejmě žádný profesionální paleograf ani kodikolog nepřipustil, ti dovedou daleko přesnější odhady.

- Nechápu, co by mohl zpochybnit text starý 1500 let, což je mladší hranice odhadu. Nějakých bratru 470 let po událostech, o něž v evangeliích všeho druhu jde, se dá napsat cokoli. Žádnou starší verzi Barnabášova evangelia nemáme (doposud byly známy jen dvě verze, pocházející až ze 16. století, v nichž je dokonce citován Dante).

- Starší hranice odhadu je samozřejmě také nesmysl. Těžko by evangelium (i to nejtajnější a církevními tmáři nejzakázanější!) mohlo pocházet z doby, kdy Ježíšovi bylo asi dvacet.

- Ta věc na obrázku je pergamenový kodex, takže nepochází ani z prvních století po Kristu; tehdy se psalo zejména na papyrové svitky, nejstarší dochované biblické kodexy pocházejí až ze 4. století.

Pokud tohle zvážíte, dojde vám během chvilky, že ta zpráva je prostě kravina. K tomuto závěru vás neomylně dovede právě ono tolik vzývané kritické myšlení. Proč se jej nedopustil Klub skeptických svišťů? Z prostého důvodu - cokoli, co je proti té tmářské církvi a křesťanství, postačí přeci zcela nekriticky přijmout. Vždyť strana dobra a zla je jasně dána. Takhle uvažuje skeptik, který se potom nechá utáhnout na kdejaké vařené nudli, hlavně že ho táhnou směrem, který si sám předem vybral.

A nyní k citacím, na nichž si ukážeme, jaký přehled o věcěch, o nichž zasvěceně píše, český skeptik má.

Několik praktických ukázek kritického myšlení

Diskusní příspěvek skeptika Romana J.: "Upřímně věřím, že evangelií byla spousta. Nakonec, který učenec své doby by nenapsal o svém učiteli, ono by bylo divné spíš to, kdyby ta evangelia nevznikla. Problém je, když se těm dnes již pravděpodobně neexistujícím textům dodatečně podsouvá jiný obsah tak, aby z toho někdo profitoval. Pokud vím, tohle Barnabášovo evangelium velmi silně zneužily nějaké islámské státy v rámci vlastní propagandy. Autenticita je přitom spíše zpochybňována."

Tam, kde kritický skeptik "upřímně věří", tmář jednoduše ví. Ano, evangelií byla spousta, ale nejde o texty "pravděpodobně neexistující", nýbrž o texty provařeně známé, z nichž většinu si můžete v různých odborných ediciích přečíst i česky. Klasická lidová představa o tom, že ten či onen koncil vybral čtyři evangelia a ostatní zakázal, spálil nebo cokoli dalšího, je nesmysl živený v lidech Danem Brownem (je to z hlediska detektivky poutavá představa) a trýznivým nedostatkem informací. Různé církevní sněmy většinou jen konstatovaly status quo, tj. podaly výčet toho, co se v církvi běžně užívá; a pokud - na rozdíl od skeptiků - si dáte tu práci a pročtete si jak čtyři kanonická evangelia, tak ta tzv. apokryfní, rychle zjistíte, proč to vyhrála právě ta čtyři. Je to prostě different class.

Přesto se nám ovšem ty ostatní texty dochovaly, nikdo je nikdy nezakazoval, ještě ve středověkých biblích (i české provenience) se často přidávalo k té velké čtyřce ještě třeba Nikodémovo evangelium, které je text docela hodnotný a řada motivů z něj žije i v širokém povědomí dodnes (například Veronika, která podává Ježíšovi roušku na osušení tváře). Vysokou důležitost pro badatele má Tomášovo evangelium, sbírka Ježíšových výroků, evidentně velmi stará, která je sice zabarvena gnostickým učením, ale panuje shoda, že nejspíš skutečně zachovala několik Ježíšových výroků, které v "kánonu čtyř" nejsou. Tahle shoda panuje i mezi námi, tmáři, což kritický skeptik neví.

Diskusní příspěvek skeptika Alberta H.K.: "Nejlepší je, že křesťané používají jako argument o božském původu Bible to, že si jsou evangelia "v mnohém podobná". Absolutně ale nereagují na to, že si jsou ve spoustě zásadních věcí absolutně rozdílná, což není argument, nýbrž důkaz, že je to jedno velké mumbo jumbo."

Nějak jsem si nevšiml uvedeného argumentu o božském původu bible, nejspíš proto, že se nepoužívá - byl by to ostatně také argument slaboduchý. Skeptik zde bojuje s nepřítelem, kterého si sám vymyslel (velmi častá situace, která se zdaleka netýká jen křesťanství). To, že v evangeliích je řada věcí podána dosti rozdílně (ačkoli ne absolutně a zásadně, jak se domnívá skeptik), to je stará vesta. Křesťané za ty stovky let, kdy mají ty rozdíly denně před očima, samozřejmě "reagují". Jedna taková zajímavá reakce nastala už ve 2. století. Tehdy se kdosi rozhodl, že z těch čtyř různých textů vytvoří jeden, harmonický, který ty rozdíly vysvětlí či zahladí. Ten spis se jmenuje Diatessaron a - prostě se neujal. Křesťané dobře věděli, že čtyři starobylé a myšlenkově dobře propracované texty podávají čtyři odlišné a osobité pohledy na tutéž věc. A proto máme čtyři evangelia v biblích dodnes. Jedno velké mumbo jumbo má spíš skeptik ve vlastním vzdělání literárně-historickém.

Diskusní příspěvek Moya V.: "A nehovoriac o tom ze v novom zakone su len styri evanjelia, pricom ich bolo napisanych okolo 200."

Nie, Moyo, 200 jich fakt nebolo. O tom, zda nějaký text existoval, se můžeme domýšlet ze dvou věcí: Pokud se přímo dochoval, či zda je o něm někde zmínka. Takhle víme, že se nám řada textů ztratila, protože se o nich zmiňují a někdy je i citují staří autoři. Ale skeptik Moyo by měl z toho svého odhadu tak nulu ubrat.

Smutný obraz kritika (a to zejména druhu "český ateista") a placatá Země

Když jsem projížděl facebookové stránky Sisyfa, chtěl jsem se nejprve připojit s tím, že bych tam s mladými skeptiky a kritickými mysliteli občas podebatoval. Zjistil jsem, že by to nešlo. K tomu, abyste se s někým mohli o něčem bavit, musí mít ten druhý o tom něčem alespoň základní povědomí a informace. Jenže tady byste museli začínat od nuly. Zavítat na fb stránky klubu skeptiků bylo jako zavítat na setkání literárního klubu, kde nejen že nikdo neumí číst, ale vaše sdělení o existenci tajemných symbolů, pomocí nichž lze přenášet lidskou řeč na papír, zcela skepicky a kriticky odsoudí jako blud.

Setkal jsem se už mnohokrát s tímhle vzorcem: Hrdý, kritický a skeptický český ateista vytkne tmářské církvi, že oblbuje mysl a brání vzdělání. Obvykle jí to vytkne na základě nějakého nesmyslu, kterého by se nemohl dopustit v případě, kdyby sám vzdělání měl a kdyby uvažoval kriticky.

Tenhle problém je nejmarkatnější v Čechách. V zahraničí obvykle ateisté mají docela slušný přehled o bibli, o křesťanských naukách, protože to prostě patří k jejich kulturnímu okruhu, a je radost si s nimi popovídat. Jenže tady musíte doplňovat "skeptikům" základní informace, protože obvykle vědí pendrek a v rámci svého tažení za světem rozumnějším a vzdělanějším opakují neskutečné nesmysly. Třeba ten o placaté zemi.

Zeptejte se jakéhokoli vášnivého českého ateisty na to, jak se to mělo s učením o ploché Zemi. Jednou jsem to udělal a dozvěděl jsem se, že Církev pronásledovala (a upalovala) ty, kteří popírali její dogma o ploché zemi, čímž bránila pokroku a vzdělanosti.

Pravda je ta, že nikdy neexistovalo nejen žádné "dogma" (obsah tohoto slova je většině českých skeptiků také neznám, takže ho dost nadužívají), ale ani žádné učení o placatosti země a za celou dlouhou historii se nikdo nedostal do konfliktu s církevními ani jinými autoritami kvůli tvrzení, že je Země kulatá - to se totiž plus mínus pořád předpokládalo. To, že středověk (či kterákoli jiná éra) učil o placaté zemi, je mýtus, který se začal v devatenáctém století šířit mezi - tehdejšími "skeptiky". A dodnes se kolovrátkově opakuje, protože heroldové kriticismu jsou obvykle dost nekritičtí, právě tak jako zuřiví obránci vzdělanosti proti tmářství křesťanskému i jinému té vzdělanosti sami nepotkali mnoho.

Asi bude zajímavé jim věnovat dalších pár řádek i v budoucnu.