Již řadu dní zuří bouře. Intelekty všech intelektuálů pracují na plné obrátky, dobro všech dobrodějů je ve zbrani, pohoršení teče proudem ulicemi. Jo a petice, nezapomeňme na petice!
Je to zajímavé. Ačkoli se mi Zemanovo sprosťáctví nelíbí, ačkoli ani v mnohých názorech se s ním neshodnu (například ruský kriminál za obyčejné výtržnictví rozhodně neschvaluju), v kontextu toho, co se strhlo, mi Zlý děd na Hradě začíná vadit nějak méně a méně.
On totiž funguje jako taková svíce jasná, co v temnostech svítí. Ne snad ve smyslu symbolu čistých hodnot, jak se tento obraz často používá. Je to arci občas svíce smrdutá a nepříjemně čadí, zkrátka lojovice. Ale svůj účel plní, protože podívejte, co se kolem děje. Té sekorovské droboty co se kolem hemží! Každý z těch broučků honem běží s esšálkem, aby si ve světle té svíčky náhodou nezapomněl přihřát svoji polívčičku, vařenou z ryzího pohoršení, a ještě ji s vážností hodnou Svatého grálu pozdvihnout nad hlavu, aby náhodou někdo nepřehlédl, že ON TAKY.
A tak se zase kde se vzali tu se vzali vyrojili Hřebejk, Holubová, Černý a další významní zástupci takové té svazácké kulturní fronty, ze které se člověku se smyslem pro proporce dělalo zle už v dobách, kdy jedinou správnou pravdou bylo volit Karla. A vlastně i dříve (namátkou třeba v dobách krize v České televizi či kdykoli jindy, kdy bylo výhodné využít nálad hodné, ale spíš nesložité populace sluníčkových lidiček; a takových případů bylo více).
Bojovná nálada samozřejmě vládne i na sociálních sítích. Tam se celá světohybná kauza projevila dvěma směry: Jednak sympaticky, prostřednictvím všech těch vtípků a fotomontáží, jimiž dokáže český člověk zaplnit Internet nejpozději za hodinu po té které události. Jeden se zasměje, žasne nad tou kreativitou a tak nějak z toho pochopitelně vycítí, že se Zemanovým vystoupením je opravdu něco špatně. A to mi přijde jako cesta rozumného individua.
Ale pak je tu vlna druhá, kolektivně hysterická. Jak mi napsala kamarádka na facebooku: "Když ten náš hradní pán něco provede, už si jen tiše pozoufám: Připravme se na jezdce z Hory dobra. To je vždycky jízda."
A je. Máte pak pocit, že Třicetiletá válka byla brnkačka proti několika Zemanovým sprosťárnám. Jsou pořádány veřejné tryzny, vyznávány hříchy celé společnosti a zároveň deklarován stud za uvedenou společnost a vyhlašován soud nad ní, je hlasitě vzýván Patron České země, sv. Václav (Havel, samozřejmě; občas si někdo vzpomene i na Masaryka), jemuž (jimž) jsou kromě zpívaných hymnů nejspíše přinášeny i oběti zápalné, nejčastěji ve formě santalových tyčinek nebo svíček s vůní pačuli (teď už poněkud volně fabuluji, ale nedivil bych se).
Samozřejmě nesmí chybět petice za Zemanovo odstoupení. Máme sice přímou volbu prezidenta a Zemana prostě příště nikdo volit nemusí, stejně jako je každému jasné, že Zeman si s nějakou peticí maximálně tak utře prach na piánu, ale bez petic nebylo by u nás pravého posvícení.
A mně to celé opět přijde stejně tak odpudivé, jako to fanatické stádní švarcnberkování před prezidentskou volbou. A aniž bych vlastně chtěl, přestávají mi ty Zemanovy kousky tolik vadit.
(Čeho si pak všímám bedlivě - kdy se namísto pohoršení nad tím, že Zeman označil služební zákon za zkurvený, začne někdo ptát, jestli náhodou skutečně ten zákon zkurvený není. A že byste to neuhodli! Nikdo se neptá!)
