Holicí pěna Barbus mě rozsekala, pane kolego!!!! Normálně se mi v mysli zjevila v detailech!  Jinak samozřejmě díky za úžasný flashback, jsme zřejmě z jedné generace, takže naprostá shoda ve všech detailech. Kousavé svetry! "Vezmeš si pod to košili, vystrčíš límeček a škrábat tě to nebude." Atari! Nikdy nesplněný sen...Naštěstí soused přes chodbu Milan Coufal dostal Amigu a tak jsme v hojném počtu trávili hodiny a hodiny v obýváku se zataženými závěsy a v naprosto vydýchaném vzduchu pařili Sever proti Jihu, Alcatraz, Olympijské hry a samozřejmě KARATE "POD HOROU" ! Jo!!!

A jak je to dnes vše jinak....chlapec se stává skutečným mužem v okamžiku, kdy poprvé ocení pod stromečkem pár teplých ponožek, toť má teze. Navíc vzhledem k přemnožení ponožkových skřítků (nenávidím vás, vy malí neviditelní šmejdi!) je rok co rok mým největším megalomanským přáním vagón ponožek (min. 80procent bavlny, prosím), dvacatery trenýrky a bavlněné spodky s rozparkem.

Holčičky se asi na ty měkké dárky těší víc, parádnice. Pokud tam tedy není pletená čepice přes teploměr, ve tvaru a barvě dortu harlekýn (je to vlastně taková otřesná afro pokrývka hlavy), na domácím pletacím stoji uštrikované zvonáče či po matce zděděná podprsenka "kosatka" ze sedmdesátek. 

No, to mě tak napadá, že když vidím dnes ty mladé maminky s dětmi, tak mám pocit, že se holčičky snaží udělat i z kluků

I já to takto pamatuji. "Měkota" šla z papíru ven jako první a byla bez zájmu odkládána stranou. V této souvislosti si vybavuji ještě jednu zvláštnost. Jako malý hošík jsem nemohl nikdy vánoční papír rozervat (jak se činí dnes), ale prezent opatrně rozbalit. Papír byl následně srovnán a uschován pro použití v dalším roce - 70. léta. Divný.

Možná ani ne divný. Co si vzpomínám na babičku, tak ta byla zvyklá recyklovat vše, co recyklovat šlo. Takže pokud byla možnost dalšího použití, tak se s tím zacházelo opatrně.

Pro mě byl nejkrásnější dárek Flexareta. Ten jsem dostal, když mi bylo devět. Sice byla starší, ale byla to zrcadlovka. Bohužel, dnes už vím, že takový dárek patří do rukou zodpovědným dětem. Byl jsem trochu zvídavý a tak jsem po čase fotoaparát rozebral, abych zjistil co je uvnitř a jak funguje. Už se jej nikdy nikomu nepodařilo složit zpátky dohromady.